• titulka.jpg

Druidská tradice: Subjektivnost poznání v rámci dneška

V dnešní době, kdy se nám na první pohled na tomto světě mnoho z nauky nezachovalo, je pro hledajícího velice těžké dostat se pod kůži problematice. Není mnoho lidí, co tradicí skutečně žijí denně, a těch, co se vůbec odvažují to vyučovat je v rámci ČR méně než málo. ...
Těžko radit těm, co by chtěli poznat a neví jak. Začít by měli od sebe, od subjektu. V některých případech je subjektivní poznání matoucí a může hledajícího uvést na scestí. Toto je velice nebezpečné. Hledající, student, by měl z počátku ovládnout svou mysl i své tělo a i v práci s energií by neměl být začátečník; dále kontakt s duchovními učiteli by mu neměl být cizí a ani se spiritualitou posvátných zvířat by neměl váhat. (Záměrně tu nepíši nic doslova a konkrétně; každý by se měl starat co nejvíce je schopen o to, aby se dostal na tu stezku, na kterou cítí, že jít má. Nikomu většinou není naservírováno pod nos vše najednou, na zlatém táce. Navíc psát o všem odporuje povaze druidské tradice a určitému jejímu vymezení pro ty, kteří se by jí chtěli učit).

O tom, jaká je gnoseologie jsme si něco řekli, teď je třeba mluvit o metafyzice. Druidská tradice nikdy neměla v povaze utvářet systémy dogmat, takže je v povaze dnešních lidí velice benevolentní a lidé si ji upravují snad jak je jim pomalu libo. Nejsem však zastáncem pokrucování tradice a její směšování a integrování do všeho možného, co s ní někdy ani logicky nemůže mít nic společného; v tomto případě jsem, co se mého pohledu týká, konzervativní.

Některé prameny v dnešní době říkají, že je těžké určit, co je předmětem uctívání v tradici v dnešní době.

Díky relativní neexistenci dogmat v tradici existuje souběžně několik možných pohledů na jsoucno a na předmět uctívání. Pokusím se tu vyjmenovat ty nejdůležitější úhly pohledu.

1) V prvé řadě to může být pohled monoteisticky-henoteistický, kdy víme, že existuje nejvyšší jsoucno, které je to Jedno, původní, všeobsahující, panteistické, ostatní jsoucna v sobě nese a z něho pocházejí. Uvědomujeme si přítomnost dalších božstev, avšak pro nás nejdůležitější je to Nejvyšší. Tím však, ale nevyvracíme důležitost těch dalších božstev, která z toho nejvyššího vznikla.

2) je to pohled polyteistický. Tvrdí, že existuje mnoho božstev, které můžeme uctívat; přičemž všechna božstva jsou si navzájem rovna.

3) tento úhel pohledu nám říká, že se spíše soustředíme na nejvyšší jsoucno, které je panteistické, transcendentální, nějak obecně chápáno jako neurčitá síla, energie, která je ve všech věcech (což může odpovídat již zmiňovaným systémům) a obecně chápáno jako duch, velký duch apod. jmenováno (o jméno ale nejde).

4) Tento pohled se zabývá vznikem kultů v keltském náboženství a filosofii v dnešní době (kulty ovšem zcela jistě existovali i kdysi). Subjekt se zaměří pouze na jednu část, jednoho ?zástupce? z keltského pantheonu, kterou uctívá více (jedná se tedy o vyhraněný henoteismus). Tento ?kult? se může vztahovat avšak i na místa či jiné objekty. Toto ovšem připouští prvně existenci pohledu druhého, tedy polyteistického, ze kterého se tento pak již vyvinul.

Tento výčet je pouze orientační a je to z mého pohledu základní rozdělení, ovšem není dogmatické v tom smyslu, že jednotlivci se řídí tím způsobem ve své víře, tak jak jsem já popsal tady.