• titulka.jpg

Příběh Barda

Budu Vám vyprávět příběh, který se skutečně stal?!!!???? V hlubokých a obávaných končinách Hercynského hvozdu, v odlehlém a zapomenutém kraji mocného kmene Bójů. Na úpatí pohoří kanců zvané Sudety, kudy vede obchodní stezka mezi bohatými opidii Léčivých pramenů a Eger, které střeží sousední výbojné, krvelačné a ziskuchtivé Germánské kmeny.

Pod legendární horou Krudum, na břehu hbité řeky Agary, leží velké hradiště horníků, pastevců, řemeslníků a obchodníků, které nese záhadné jméno ? Soko Lov?, podle pověstí dnešní hradiště obývali dávní lovci, sokolníci.
Obyvatelé žijí poklidným životem bez svárů a válek, věnují se převážně dolování, zpracovávání uhelného kamene a obchodování se sousedními, ale i ze vzdálených zemí příchozími obchodníky. Dolování uhelného kamene si vyžaduje mnoho úsilí a obětí, které pravidelně Bohům přinášejí. Hradiště vzkvétá a rozrůstá se do rozměrů opidia, lidé přicházejí z různých míst Bójského území, ale i z kmenů odlehlých.
Předáci jsou zaslepeni čím dál větším bohatstvím, dolují více a více uhelného kamene, přinášejí více a více obětí. Jak marné je toto konání. Nic nedbají rad a varování moudrých Druidů, kteří neúnavně, proti tomuto dolování bojují, vykonávají ozdravné rituály, udobřují a prosí Božstva o odpuštění. Vliv moudrých Druidů již není tak silný a lidé si přestávají vážit darů, které jim Matka Zem přináší. Velká Matka se však začíná na své nehodné děti zlobit a otřásá se, lidé umírají, ne ve válkách, ale v dolech a v chamtivosti.

A zde začíná příběh, který Vám budu vyprávět.



V měsíci Equos, v období koně často přicházel hromovládce Taranis se svými služebníky a skrápěl zem.
Bůh slunce a ohně Belen, i když mnohdy nespatřen, již po dvakrát odešel za dorůstající Lunou a čtyři příchody mu zbývají k jeho velké slávě, kdy moudří Druidové oslavují jeho zářivou korunu při svátku Alban Hefin.
Ještě před tím než Zářivý odcházel do země stínů, se jeden mladý mabinog, jak že? ,ach ano! Talcern mu říkají, připravoval na dlouhou a náročnou cestu. Studuje již delší čas moudrost Bardů, Ovatů a Druidů, nepatří mezi nejsvědomitější mabinogi, a tak zůstává při studiu učení Bardů, rozhodl se však vykonat obřad a postoupit o kus dál ve svém snažení.
Vzal si jen věci potřebné a vydal se pod tajuplnou horu Krudum, do vzdáleného, posvátného ?Bukového nemetonu?. V tomto posvátném háji kmene Agharů, chtěl vzdát poctu Belenovi a vykonat obřad největšího světla Alban Hefin. Tento obřad vždy vykonával ve společnosti spřízněných přátel z kmene, ale tentokrát odcházel do nemetonu sám a měl ještě jiný záměr. Po dobu měsíce Samivisionos, v období jasu se připravoval na důležitý rituál dávných časů. Zřekl se pojídání jakéhokoliv masa, pití kormy a lahodné medoviny, ale i radovánek se svojí ženou, kterou nadevše miluje.
Tento pradávný rituál ? Hledání vize?, jak se nazývá, je převzatý od kmenů z dalekých zemí za královstvím Boha moře Manannána, pro kmeny Hercynského hvozdu byl z malé části upraven. Pro Talcerna se stal velkou výzvou, o které dlouho přemýšlel. Na malém prostoru ve středu Bukového nemetonu, kruhu devíti stop, po tři noci a tři dny měl pobývat, bez jídla a vody. Jen Bohové a on se svými myšlenkami a vizemi.
Po těchto přípravách, v tento den došel ke vzdálenému a hlubokému hvozdu. Po starém způsobu pozdravil a zdvořile požádal Cernuna , Rohatého Pána hlubokých hvozdů, divoké zvěře a strážce Dolního světa o požehnání a vstup do jeho království. Odpovědi se mu dostalo příletem sojky, poslem Rohatého, která barda doprovázela cestou lesem až do posvátného háje. Postupoval potichu, pomalu a pozorně sledoval dění ve hvozdu, sojka ho stále doprovázela, jen zřídka se ukázali další obyvatelé rozlehlého panství Cernuna. Na pokraji Bukového nemetonu pozdravil strážný buk a vešel.
Uprostřed háje, kde se nachází kamenný chrám a kruh, pozdravil ochránce posvátných míst, vznešenou Nemetonu a mocného Dunatise,.přivítal se s Druantiou, královnou dryád a faunů i s ostatními obyvateli tohoto místa.
Požádal o požehnání a pobytí na tomto místě, vysvětlil proč přichází, a jako při každé návštěvě, tak i dnes přinesl oběti k uctění Božstev. Ještě se pozdravil s blízkým přítelem, kterého nazývá ?Samhainové soustromí devíti buků? a začal se připravovat na večer.
Malá příhoda jej potkala, když se vydal pro vodu ke vzdálenému prameni, potkal stádo krav, kterému se stal vůdcem po celý zbytek cesty, stále šly za ním a nespustily z něj oči. Nabral vodu, osvěžil se po dlouhé a náročné cestě členitým krajem a vydal se zpět do nemetonu. Stádo krav zůstalo pod pramenem a napájelo se, na zpáteční cestě ho již nedoprovázelo. Rozdělal oheň pod cauldronem a začal vařil očistný a posilující nápoj.
Směs listů kopřivy, senny, břízy, dubu, buku a smrku byla velmi lahodná a osvěžující. Při odchodu Belena do západní říše se s ním rozloučil, dlouhý čas seděl u ohně a popíjel nápoj, aby vyčistil své tělo i duši. Hlavou se mu honilo mnoho myšlenek, postupně je odsouval a soustředil svou pozornost na jediné, rituál Hledání vize a ceremonie Alban Hefin, měl stále na mysli, dlouho do noci přemýšlel a připravoval se.
Z oblohy se snášel mírný a osvěžující déšť, Talcern se odebral ke svému příteli, tiše sedící pod Samhainovým soustromým devíti buků, odpočíval a meditoval. Bylo hluboké ticho jen v povzdálí se ozývalo volání krav.
Temná Matka Ceridwen skryla krajinu pod svůj plášť a vše uspala. Belen již byl na své pouti denní oblohou, když se mladý bard probudil, jen občas jej polechtal svými zářivými vlasy, jak byly příjemné. Vstal, pozdravil Zařivého, šedé kadeře Taranise ho stále zakrývaly.
Pustil se do oprav kamenného kruhu. Přinesl ještě několik větších kamenů, vše pečlivě upravil a připravil pro rituál, který v půli cesty Belena denní oblohou, měl započít. Před zahájením se obloha vyjasnila, Esus šedivé kadeře rozehnal, Taranis vládce hromu a nečasu se uklidnil a Zářivý Belen se ukázal v plné kráse.
Bohové se rozesmály do překrásného dne.
Nastal čas zahájení, Talcern vyčistil rituální prostor březovým proutím a započal rituál Hledání vize.
Po starém zvyku požádal Prastaré ? Velkou Matku, Bohyni Trojjedinou , Velkého Otce, Trojjediného Boha o požehnání, podporu a ochranu při rituálu, pozdravil mocné Duchy živlů a světových stran. Posvětil prostor vodou i ohněm a začal svou pouť, tento malý kousek chrámu, kruh devíti stop, se po tři noci a tři dny stal jeho ložem i domovem. Mocný Belen předváděl svou moc, začalo býti horko, ale v Bukovém nemetonu bylo příjemně, bratři a setry stromy skláněli své košaté větve nad rituální prostor a tvořili chladivý stín. Talcern se seznamoval s okolím, pozdravil každého bratra i sestru, stromy, keře, rostliny,kameny, mravence, brouky, s každým rozmlouval a vysvětloval, co provádí. Každého, kdo se přišel podívat, pozdravil a vše mu pověděl, před odchodem Zářivého ho znal snad celý Háj. Rozloučil se s Belenem a meditoval, pociťoval příjemné uvolnění. Ceridwen již dávno roztáhla svůj plášť, vše utichlo i mladý bard se odebral do říše snů.
Každé jitro trpělivě očekával příchod Zářivého, aby rozehřál jeho tělo a přivítal světlo v sobě. Velebil ho, provedl ranní rituál, různě a dlouho meditoval, když pociťoval hlad a žízeň modlil se k Velké Matce i Velkému otci, aby ho podpořili v jeho konání a dodali mu sílu a v této zkoušce obstát. Posiloval se cvičením Nwyfre, které mu velmi pomáhalo v těchto těžkých chvílích. Během dne pozoroval a naslouchal dění kolem sebe, ale i ve svém nitru, měl mnoho času přemýšlet o sobě, o rodině, o cestě životem, kterou již ušel, ale i která ho teprve čeká. Přemýšlel o svém úkolu na této pláni, tázal se Božstev, kudy jít dál, co by v životě měl dělat, často a dlouho s nimi rozmlouval, měl mnoho otázek, na které chtěl znát odpovědi.
Druhého dne, před poledním rituálem k uctění Belena, začalo být bardovi velmi zle. S velkými obtížemi rituál dokončil, musel dělat delší přestávky a zhluboka dýchat. Pokoušel se cvičit Nwyfre, to mu trochu pomohlo, ale jen na chvíli, měl silné bolesti hlavy, pociťoval mdloby, mžitky před očima a celý nemeton byl v jednom kole.
V klidu ležel a odpočíval, pokaždé když se chtěl postavit, tak jej Matka Zem přitáhla zpět. Svlékl se a ležel, jak ho Bohové stvořili, jen zhluboka dýchal, modlil se a prosil ochránce, vznešenou Nemetonu i mocného Dunatise o podporu a ochranu, žádal i královnu Druantiu, aby mu pomohla, ležel a pozoroval co se s ním děje.
Oděn v nebeského šatu, na sebe nechal působit Vesmírného Otce, choulil se v náruči Matky Země a přijímal pomoc od bratrů a sester kolem sebe. Teprve před odchodem Zářivého se vše uklidnilo a pociťoval posílení na těle i na duchu, cítil se odpočatý a svěží.
Během jeho pobytu v nemetonu se na něj několikrát přiletěly podívat sojky poslové Cernuna, honily se a hrály, chvíli jej pozorovaly a pak v klidu, bez křiku opět odletěly. I jiní obyvatelé lesa k němu přilétali a přicházeli, různí pěvci, hnědé veverky i malé myšky. Když se člověk chová tiše, s pokorou a úctou ke všemu kolem sebe, mnoho překrásných a barvitých obrazů se předním rozprostírá, Cernun, Pán hvozdu pomalu začíná odhalovat svá skrytá tajemství.
Při nekonečném pozorování korun stromů, usedl na ležícího a nahého barda překrásný, malý, černý motýlek.
Záměrně? Či jen tak vznikl nádherný obraz. Ležící muž s černým motýlem na nahém těle, v pozadí kamenný oltář a paprsky zářivého Belena jen občas osvětlují překrásný, divoký hvozd. Dlouho si s motýlkem povídal, něž odletěl dál.
Jako předešlé dny i dnes se rozloučil s Belenem, poděkoval Prastarým za prožitý den a dlouho do noci meditoval, dnes se do krajiny snů nechystal. Poslední zahalení Ceridwením pláštěm chtěl probdít a připravit se tak na nadcházející ceremonii Alban Hefin. Probděl celou noc, přemýšlel o rodném hradišti, o lidech v něm, o dolování uhelného kamene, ničení a zneuctívání Velké Matky. O zaslepenosti, sobectví a hamižnosti lidí, kteří se podílejí na tomto zneuctívání. O odvaze, postavit se a bojovat proti tomuto ničení, o vůli jít sám příkladem, učit mladé jak se chovat a pomáhat Matce Zemi, a ne jen tiše přihlížet. Přemýšlel o varování moudrých Druidů, o Matce Zemi, kdy a jak asi potrestá svá nehodná dítka, co bude dál, když se nebudeme naslouchat. Mnoho myšlenek se mu honilo hlavou, mnoho si urovnal, ale mnohé zůstalo, ještě nezodpovězeno. Při těchto úvahách pozoroval a naslouchal nočnímu životu lesa, ze všech koutů nemetonu se ozývalo šramocení a praskání, asi po půlnoci vše přestalo a nastalo hluboké ticho. Před příchodem Zářivého se království Cernuna začalo probouzet k životu, nočním tichem se jako mlha rozléhala hladivá melodie ranního hvozdu.
Dočkal se překrásného úsvitu, přivítal a uctil zářivého, do zlata oděného Belena, poděkoval mu za jeho hřejivé a léčivé paprsky, které každý den štědře a nezištně vysílá k Matce Zemi. Po probdělé noci byl trochu unaven, a tak když ukončil meditaci a modlitby, lehl si a odpočíval. Probudilo ho klepání, pozorně a potichu se rozhlížel, ale dlouho nic nemohl najít, zaposlouchal se, až konečně našel na nedalekém stromě černočerveného datlíka, jak hledá potravu. Poklidil prostor, vše připravil a čekal, až přijde ten správný okamžik.
Seděl na středovém kameni a krátil si chvíli pozorováním okolí, jak již dělal mnohokrát během pobytu na tomto posvátném místě. Domníval se, že po mnoha návštěvách a třech dnech neustálého pozorování nemeton dobře zná, stále je co objevovat.
Okamžik Největšího Světla a ceremonie Alban Hefin nadešel.
Zářivý Belen, byl v polovině své cesty denní oblohou, přesně nad jižní mohylkou , když započal ceremonii.
Prováděl vše, jak ho učili moudří Druidové ve škole Bardů. Uctil a požádal Božstva o požehnání, přivítal zástupce stran, zapečetil kruh a pokračoval v rituálu. Celá ceremonie působila na oslabeného barda posilujícím účinkem, pociťoval v kruhu větší teplo, jak Zářivý proniká do jeho polonahého těla jemným chvěním, které trvalo po dobu ceremonie. A tak mocný Belen došel největšího světla a započal svou pouť postupného umírání, aby se mohl znovuzrodit do zářivé a oslňující podoby Luguse.

Talcern ukončil ceremonii, poděkováním Božstvu za požehnání a vedení. Tím také ukončil rituál Hledání vize, po třech nocích a třech dnech se opatrně a z chutí zakousl a vychutnával jablko, napil se čerstvé pramenité vody, pro kterou si došel, tentokráte sám, ke vzdálenému prameni.
K jeho překvapení, tak výrazné a lahodné chutě nečekal, podobu svitu to byla také jeho jediná potrava, kterou přijímal, po náročném půstu, si musel opatrně navykat. Důkladně uklidil kamenný chrám, zalil udusanou zem, ale i vysazené stromky, rostliny a keře kolem, chvíli s nimi rozmlouval, omlouval se a prosil o odpuštění za malé bratry a sestry, které kvůli jeho nerozvážnosti uhynuli. Poděkoval a vzdal chválu ochráncům nemetonu ? vznešené Nemetoně i mocnému Dunatisi, nezapoměl ani na Druantiu, královnu dryád a faunů, stromových bytostí. Poděkoval všem obyvatelům posvátného háje za jejich podporu a pochopení při jeho konání, ani na blízkého přítele Samhainové soustromí devíti buků nezapoměl. Po starém způsobu se rozloučil s Velkou Matkou i Velkým Otcem a spokojeně odešel cestou k domovu.
Hledání vize bylo u konce, šťastný, trochu unavený, a však na duchu posílený procházel královstvím Rohatého. Všude kolem sebe pociťoval přítomnost Prastarých, přemýšlel o vizích, které se nedostavili, jak měl na počátku v úmyslu, ale nebyl zklamaný, tato zkušenost kterou prožil byla pro mladého barda velmi významná a poučná. Zjistil, jakou má vůli, co dokáže vydržet, mnohému se přiučil, získal mnoho nových poznatků a urovnal si své myšlenky. Tato zkouška jej posunula o kousek dál na jeho dlouhé cestě hledání.
Na kraji hlubokého hvozdu, poděkoval a rozloučil se s Cernunem, rohatým Pánem hlubokých hvozdů a divoké zvěře, vystoupil ze stínu a vyšel pod modrou oblohu.
Zářivý a oslňující Lugus jej na okamžik oslepil a zaplavil horkem, teprve teď si uvědomil, jaké pomoci a pocty se mu dostalo, když ho příbuzní v nemetonu ochraňovali. Jen pod pláštěm Temné Ceridwen a Zářivého Belena, by tři noci a tři dny bez podpory těžko vydržel, otočil se, a ještě jednou poděkoval bratrům a sestrám za jejich ochranu a pomoc.
Rozhlédl se do dáli a pod sebou uviděl rodné hradiště, se všemi jeho radostmi, ale hlavně problémy, které si lidé sami přivodili. Myslel na milované, synka, dcerku a na ženu, které před několika dny opustil, těšil se na jejich obětí a přivítání. Posílen a odhodlán k novým činům, se vydal k domovu.
To co zažil, bude dlouho v paměti uchovávat. Co se dozvěděl, může předávat ostatním a všem těm, kdo budou chtít slyšet jeho příběh, jej bude s radostí vyprávět.