• titulka.jpg

Čechy II.

Léto uběhlo jako voda a já vám přináším mé zážitky z putování po keltských místech Čech.

Náš vandr probíhal v posledním týdnu v srpnu, bylo docela dobré počasí (na déšť jsme již zvyklí), byly zastoupeny i duchovní zážitky a celkově bych řek, že se nám to pěkně vyvedlo. Navštívili jsme Oppida Závist, Třísov a České Lhotice, dále pak Kounovské kamenné řady a tamní svatyni a také vznikající Keltskou vesničku v Prášilech na Šumavě.

Vyjeli jsme v pátek odpoledne vlakem na Prahu ve složení já, Janeg a Roman Ehl - v této sestavě jsme putovali už i minule. Dorazili jsme na Závist skoro před setměním a rozhodli jsme se, že ani nebudeme vytahovat stan a vyspíme se pod širákem. Ustlali jsme si na místě altánu pěkně pod mapami a dalšími vysvětlivkami okolo Závisti. Nijak zvlášť jsme se ani nerozkoukali a šli jsme spát, protože tma již padla.

pozůstatky zdí na severní akropoli Další den ráno jsem si přivstal a šel navštívit místa, které jsme navštívili i před rokem. Kolem 10 jsme se sbalili a šli jsme na Zbraslav, odtud před Hlavní nádraží a ještě přes Č. Budějovice na Třísov. Jakmile jsme dorazili na Třísov, šli jsme prozkoumat tamní oppidum. Minulý rok jsme z toho nic moc neměli, protože celou dobu pršelo. Já jsem se nejvíce těšil na svatyni, která má údajně být zhruba na místě bývalé svatyně na severní akropoli oppida, ale žádnou jsme nenašli a to jsme to doslova prošli křížem krážem. Zřejmě ji zničili nějací vandalové nebo ji odnesli samotní autoři, ale to bych netvrdil (AKTUALIZACE 2013: nedávno jsem zaznamenal na facebooku, že svatyni měli zničit neznámí vandalové a autor se ji rozhodl již neobnovovat na daném místě). Každopádně tam už není. Poté jsme obhlídli ještě jižní akropoli a zbytek oppida, udělali jsme něco fotek a pak jsme se odebrali do místní putyky. Večer jsme se opět rozhodli, že žádný stan nebude a zalehli u lesíka, který pokrývá jižní akropoli.

zastávka třísov Asi v 5 ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že začíná mrholit - to byl zase trysk v balení... Nakonec z deště nic moc nebylo, ale když už jsme byli sbalení, tak jsme šli na nejbližší spoj do Prášil. Původně jsme chtěli navštívit i Obří hrad, ale vyskytly se nějaké problémy, takže jsme nakonec jeli jen do Prášil. Mě to moc nevadilo, protože jsem tam byl už v červnu, jak jsem tam pomáhal natáčet dokument o Keltech s ČT. V Prášilech jsme byli nějak kolem oběda, došli do vesničky a já jen zůstal s úžasem v očích stát jak hodně se za ty 2 měsíce změnilo. Nové chodníčky, podlahy v kůlnách a přístřešcích na řemesla ale hlavně stála již konstrukce velké panského domu (13x10m) a měl ze 3/4 hotové stěny. To byl pohled! Vašek Horák z OS Keltoi nás uvítal a zasvětil do pokračování prací. Ubytovali jsme se v chatce, něco pojedli a šli jsme pomáhat s pracemi. Kopali se díry pro kůly, kde bude stát klešťovitá brána a potom jsme pomáhali při stavění poslední stěny panského domu, který je mimochodem přesně zrekonstruovaný podle nálezu z Mšeckých Žehrovic.

Další den pořadí už čtvrtý jsme strávili ještě ve vesničce a odpočívali jsme a pomáhali kde bylo třeba. Večer jsme se sbalili a nachystali na zítřejší cestu do Kounova.

vesnička      chýše a přístřešek na keremiku

 stavba panského domu


Tak tahle cesta byla snad nejdelší až z Prášil, které jsou skoro u hranic jsme cestovali do "dalekého" Kounova, který je na trase mezi Louny a Rakovníkem. Z Prášil jsme vyjeli okolo 10 se mi zdá a v Kounově jsme byli kolem19 hodin a to jsme ještě nebyli na Rovině v tamní svatyni! Ještě, že jsme znali již cestu od minula, ale stejně byla nějaká dlouhá a k hájence na rozcestí jsme dorazili až už byla tma jako v pytli. Chtěli jsme spát na "našem místě" ve svatyni, ale ani jsme skoro nepostřehli v té tmě, že tam jsme. Bohové zřejmě chtěli, abychom již dále neputovali a spustili déšť a my jsme se ustanovali na docela příhodném místě, které bylo od našeho místa vzdáleno pár desítek kroků, ale v té rychlosti stavění stanu jsme si toho ani nevšimli... 

jedna z řad Ráno jsem se probudil relativně brzo, podle Romana a Janka jsem docela ranní ptáče, tak jsem šel na obhlídku svatyně, prochodil jsem si to pořádně kolem dokola všechny valy atd. a pak jsem se vydal na řady. Objevil jsem kámen Gibbon, který se nám minule nepovedlo najít. Hledal jsem i Pegas, ale ten jsem vůbec nenašel. Tak jsem se jen usadil na Gibbonovi a nechal se unášet prouděním energie v kamenech. Asi v 11 jsem se vracel zpět ke stanu s tím, že posnídám a oni by už mohli být vzbuzení. Tak se teda nějak vzbudili a přenesli jsme stan na naše místo pod nádherné obrovské buky - to je jedno z nejkouzelnějších míst svatyně. Já s Jankem jsme šli ještě jednou na kamenné řady a Roman zatím zůstal u stanu. Jakmile jsme se vrátili ke stanu cítil jsem, že mne volá jeden z buků, pod kterými jsme byli, že bych s ním měl mluvit a tak to taky bylo. Měl jsem s ním nádhernou rozmluvu, mimo jiné jsem se ho zeptal na energetické centrum svatyně a od mi zhruba naznačil prostor, kde by mělo být, plán najít ho, jsem měl už od mé ranní vycházky. S Jankem jsem šel hledat centrum energie a Roman šel na řady. naše místo K hledání jsem použil různých starodávných druidských technik a ty mě odhalili energetické centrum. Nachází se u jednoho rohu svatyně na vnitřní straně valu. Pravost místa potvrdila jak má rozmluva se stromem, tak již způsob nálezu pomocí prastarých druidských technik hledání, kyvadlo a taky hlavně meditace na onom místě. Místo je podle mého názoru zcela jistě jedním z důležitých energetických bodů krajiny. Meditace nám řekla, důležité poznatky nejen o svatyni, ale i o řadách jejich významu funkci a dalších věcech. Jelikož jsme ale slíbili duchu toho místa mlčení, neuvedu zde nic co jsme se dověděli, ani kde centrum přesně leží...

kámen gibbon Velice spokojeni jsme ulehli ale pak Jankovi přišla SMSka od jeho maminky, naše místo že se chystá obrovská vichřice, tak ať nespíme někde v lese. Nechtěli jsme riskovat tak o půl 11 jsme se vyhrabali z teplých spacáků a začli jsme zase balit a doufali jsme, že v Kounově mají aspoň autobusovou zastávku. Naneštěstí Romanovi vypadla část stanu (vypadl z popruhu na kraji batohu) a to jsme si toho všimli až v Kounově na nádraží! Tak se Roman vrátil ji hledat, po půl hoďce přišel s tím, že byl až na kraji kopce a nenašel ho. Tak jsme se přestěhovali do zastávky na autobus a Janeg šel s Romanem. Já jsem pak v zastávce usnul a vzbudil jsem se až přišli - stan našli. Tak to ještě dobře dopadlo. Pak jsme spali v sedě na lavičce, ale probudili jsme se zimou, nakonec jsme si tam "ustlali" ve spacácích na karimatkách na zemi nebo na lavičce. To už byla jiná! Sice to byl extrém, něco podobného jak minule na Třísově, ale aspoň jim to tady v Kounově nesmrdělo.

Poslední den už byl ve znamení návratu. Jen jsme se ještě stavili na Českých Lhotácích a v Nasavrkách v muzeu na kelt. expozici a pak hurá na oppidum. Největší škoda je, že na místě bývalé klešťovky je postavena fara a další stavení. V předhradí prý byla i svatyně a na akropoli prý kamenné řady. Kameny z nich jsou jako plot na památníku za farou vedle hřbitova. Na oppidu jsou nejznatelnější val a příkopy na straně od vesnice Hradisko (po naučné stezce z Nasavrk asi 2-3km). Uvnitř oppida je i novodobá svatyně - kamenný kruh a kousek za ním menhir. Rozhodli jsme se, že domů to stihneme ještě ten den ať nemusíme spát v mokru (zase trošku popršelo). Nakonec jsem přijel domů v 21 hodin a tím skončilo mé putování...

 příkop       kamenný kruh

menhir