Druidská tradice: Věrouka a filosofie

Co se týká druidské nauky; v prvé řadě je třeba si říct, že druidské učení bylo a je učením tajným; předávaným systémem mistr ? žák.
Dále bychom si měli říci něco o tom, co je nejvyšším předmětem uctívání v rámci druidské tradice a jaká je její filosofie a co prosazuje.
Ze zpráv antických autorů víme, že Keltové uctívali různá božstva. Hovoří se o čísle cca 400 známých jmen božstev. Nutno dodat, že některá tehdy měla různá jména, jinak však byla totožná. Keltské náboženství můžeme označit jako polyteistické popř. henoteistické. Dále např. od Caesara víme, že Keltové uctívali mnohá božstva, přičemž mezi nejznámější patří božská trojce Taranis (bůh hromu, blesku), Teutates (bůh větru, války, kmene), Esus (bůh stromů). Badatelé se přou, zda se jedná o trojjediné božstvo, či 3 samostatné objekty; dle mého názoru to Keltové brali jako 3 samostatní objekty, které se navzájem doplňují co do vlastností a funkcí v keltském pantheonu. K dalším známým božstvům patří již předkeltský Cernunnos (božstvo chtonické, lesa, zvěře), Epona (bohyně kobyla, země, úrody, koní), Lugh (bůh Slunce, řemesel, světla) a další.

Možná spekulace je, zda druidové byli takoví polyteisté, za jaké jsou často označováni. Některé prameny uvádějí, že druidové věřili v jedno nejvyšší božstvo, jež označují pater, a které je nejvyšší a největší. V tom případě bychom starověké druidy mohli brát jako henoteisty, co se jejich náboženství týká.

Co se týká mého subjektivního názoru, jsem zastáncem té teorie, že starověcí druidové znali a věděli, že existuje jedna jediná nejvyšší podstata, která v sobě vše zahrnuje a ve všem je přítomna ? je tedy panteistická. Další božstva jsou jen částmi této podstaty. Tato nejvyšší podstata není žádného ?pohlaví;? ani mužské ani ženské podstaty; pokud to můžeme říci, co se lidské interpretace týká, obsahuje v sobě obojí. Na tom, jak to kdo jmenuje, celkem nezáleží. Pokud bychom tomu říkali Bohyně, možná odporujeme výše zmíněnému, že to není ani ženská ani jen ryze mužská podstata, ale obojí; bereme v potaz, že víme tuto tezi, ale přesto tomu říkejme spíše Bohyně, protože snad všechny původní starověké přírodní národy označovali za matku Bohyni ? ženu tedy. Tento symbol, archetyp viděli tedy zřejmě zákonitě i v tom nejvyšším jsoucnu a jeho podstatě, proto to tak mohli označovat. Vzpomeňme staroirskou bohyni Danu (Annu) ? matku všech bohů. Zastáncem této interpretace jsem i já.

Jak to bylo doopravdy tehdy už zřejmě asi zcela vědět nebudeme. Jak to brali tehdejší běžní lidé, v metafyzice, teologii nevzdělaní, nevíme. O tom, jak jim to druidové řekli, rozhodovali zřejmě jen druidové, takže i když druidové mohli vědět, že nejvyšší jsoucno je JEDNO panteistické, bylo jejich náboženství oficinálně henoteistické, polyteistické.

Druidská filosofie učí o souladu s přírodou, o koloběhu duší a také o vymanění se, resp. cílem koloběhu je jeho ukončení v rámci daného jedince. O tom se na počátku učí ve Wydě a i jinde.

Co se metafyziky týká, druidská tradice rozlišuje tři světy, a to: tento svět, říši mrtvých ? Zásvětí a Božskou úroveň bytí ? říši toho Nejvyššího jsoucna, které vlastně vše objímá a vše v sobě zahrnuje. S tímto úzce souvisí i gnoseologie, kdy pravé poznání je prve z říše mrtvých (od předků např.) resp. božské úrovně od bytostí, božstev atd. co ji ?obývají.? Druidská etika hovoří o životě jako o největším daru, o který bychom se měli starat, pečovat o něj. Cení si života a druidové rozhodně nebyli žádnými krvelačnými obětníky a pachatelé jiných hrůzností.