Jednou si takhle vykračuju ulicí, mou obvyklou ranní trasu, kterou už chodím asi 5 let. Město. Mrholí, ale svítí slunce.
Jdu kolem parkovistě a vidím stromy? Jak jim tu asi je? No, moc dobře asi ne. Ale co jim zbývá? Smrt? Ta taky, ale předtím jim ještě technické služby ořežou nějaké větve, které by mohly nějak zavazet a kdoví co ještě. To vše na jejich úkor. Jdu kolem nich. Dívám se na jejich kmeny, větve, listy? vnímám přítomnost. Takové to "právě teď ". Zkuste si to uvědomit. Zrovna teď.
