V tomto 3 dílném seriálu překládám text "Interview a Yew Tree" z webu BDO.
Světový strom
Na letní slunovrat roku 1997 jsem mluvil se svou kněžkou a říkal jsem jí, že bych chtěl podstoupit takový zážitek jako Odin, když visel po devět nocí na Yggdrasilovy - stromu světa, probodnutý kopím, sám sobě obětovaný. Yggdrasil je prý obrovský strom jehož kořeny pronikají až k protinožcům a zasahují božskou úroveň bytí. Říká se, že je tis. Mám dobré spojení se stromy skrz mé anglo - saské předky. Já sám mám čisté vzpomínky na jeden můj minulý život, přelom 5. a 6. stol. Ve Wessexu ( část Anglie - pozn. Překl.), kde jsem obýval tělo jednoho šamana, který mluvívával se stromy. Když pracujete jako kněz s duchovnem stromů, tak si musíte dávat velký pozor na to co jim přejete.
Krátce předtím než jsem hovořil se svou kněžkou, asi tak před 2 měsíci, jsem měl ohromnou zkušenost se smrtí každého člověka, kterého jsem uviděl. Z počátku jsem se ocitl tváří v tvář smrti v různých podobách jako opravdový moment smrti, jako auto nehoda, třeba jako utonutí nebo stáří, smrt na operačních stolech nebo vražda. Pak jsem už neviděl moment smrti, ale jeho následky. Bylo to jako mor. Byl jsem obklopen živými mrtvolami.
Jednoho dne ke mně šel na kopec starý, dlouhovlasý muž. Bývával určitě vysoký, ale teď už byl ohnutý věkem. Naše oči se setkaly a já sem viděl moment jeho smrti. Viděl sem, že on také viděl smrt, ale vítal ji jako přítel, jako pokračování a další cestu. Připadal mi jako starý pohan, ten starý muž, ale věděl jsem, že je velkým křesťanem. Požehnal jsem jeho síle a odvaze. Od tohoto momentu mé smrtelné vize přestaly. Několik týdnů poté jsem onoho muže viděl znova.
Měl na hlavě světle červenou čepici, zasněný úsměv, šibalská jiskra v oku, a skákal, ano skákal dolů z toho stejného kopce, kde jsem ho předtím viděl nahoře. Zase se naše oči setkaly a já viděl, jak se pousmál. Byl skutečný? Byl ze zásvětí a tu měl pouze zhmotnělou podobu? Byl část božské úrovně bytí? Byl pouze má představa? Nevím, ale přijímám dary co mi dal s respektem a pokorou. Ukázal mi co jsem se už v minulosti mnohokrát učil. Smrt má svou vlastní krásu.
Slova tisu mě znovu připomínají tu krásu, smrt může být krásná, dokonce i když je navenek bolestivá, tragická dokonce i brutální. Část této krásy leží v tom, že smrt si ty kteří si ji zažijí a pak se třeba vrátí na hmotný svět ( klinická smrt ) je úplně změní, jejich názory, postoje atd. Mnoho lidí mělo zážitek překrásného míru a krásy. Nějaké mimotělní zkušenosti v mých dětských letech mi dokázaly, že vědomí může existovat dál i bez hmotné schránky. Je tedy logické, že smrt není konec existence. Kuriózní je, že ne všichni kdo zemřou si toto uvědomí. Nejsou schopni se uvolnit zážitku smrti, protože jsou v důvěře, že smrt se rovná zapomenutí. Jiní si sou vědomy, že už nejsou v těle, ale stejně je to táhne na hmotný svět kvůli nějaké traumě která je k tomuto světu táhne, nějaké emoce, láska, nenávist - svazují je s tímto světem. Když mi najdeme takové duše, tak si s nimi můžeme pomáhat k nálezu jejich vlastního já a krásy bytí.