přináším poslední díl, který je vskutku zajímavý....
Dravec a tři světy
V mém lokálním parku, kde stojí víš zmiňovaný tis je park jako tři přístavy pro další existence. Já sem do něj chodíval pracoval sem tam a učil se od nich. Jeden den v hluboké zimě, když šel můj syn do školy, uviděl jsem mrtvého dravce, který plaval cestou do jezer, která v parku byla. Já jsem se rozhodl, že pokud tam bude, kdy tam budu příště, tak to budu brát jako znamení a měl bych ho pak vzít k sobě domů. Víkend přicházel a já sem skoro jistě cítil, že parkový dozorci ho už odstranily. Ale v pondělí ráno tam dravec byl, jen ho to teď hnalo k pravému břehu řeky. To bylo dostatečné znamení. Vzal jsem ho domů, pomodlil jsem se za dobrý průběh a za něj v jiném světě. Pracoval jsem s jeho tělem, některé nástroje mi pomáhaly v práci, např. kouř z kadidla na jeho křídla jako požehnání vzduchu, použil jsem i jeho pírka.
Proč dravec? No proto, že dravec se pohybuje ve 3 světech - zemi, moři a obloze. Na zemi často sedí, ve vánku plachtí na křídlech a ve vodě když plave a tak. Má to těžké. Plave s hlavou nad hladinou a pak v momentu se ponoří pod hladinu a hledá ryby. Najednou se přede mnou nějaký objeví v slunečním světle a v zobáku si nese rybu. Dravec je temný stín, mávání jeho křídel ve vzduchu vytváří půvabné pohyby a energii. Tři světy země, vzduch a voda. Hmota, zásvětí a božská úroveň bytí. Zdatnost cestovat do těchto tří světů je pro mě jedním z měřítek druida. Pro mě je dravec jeden z příkladů toho jak se objeví ve velšském příběhu o Morfanovy, který patří do knihy Taliesinovy, kde je on jedno z dětí bohyně Ceridwen, která vlastní kouzelný kotel (samotné zásvětí - pozn. Překl.). nebo v artušovském příběhu o Culhwchovy a Olwen.
Partnerka mrtvého dravce zůstala dlouho, sedávala na větvi poblíž místa, kde zemřel. V létě odletěla, ale jak přišel podzim a zima, tak se vrátila a spolu sní ještě dalších 6 členů její rodiny. Ostatní zůstaly pár týdnů a pak zase letěly, ale jeho partnerka zůstala až do beltainského úplňku a až pak odletěla. Skoro naposled co jsem ji viděl, spojil jsem své vědomí s jejím a společně jsme našli onoho dravce. Potopily jsme se ještě hlouběji a tam jsem našli Annwn ( pro ty kdo neví, Annwn = zásvětí pozn. Překl.). Já jsem se setkal mnohokrát s tímto stavem "nebytí" jako dítě. Vypadá to všechno nějak nepopsatelně, neskutečně, chladně, jako velká matka, která chce zhltnout mou duši. Teď skrze všechny zkušenosti jsem popsal dravcové přítelkyni , že smrt je vlastně krásná , pochopila a našla nádheru ve smrti. Už se toho nebála a nečekala bázlivost jako já v dětství, že po smrti je tma, ale naopak, zbavení e všech problémů a povznesení se na jinou úroveň bytí je krásné. V zásvětí je mír a klid ve kterém mohou být zranění vyléčeny a načerpáme další duševní sílu, abyjsme mohly (musely? Pozn. Překl.) pokračovat v dalším životě. Ano, v zásvětí je ohromná a nepopsatelní krása, v objetí té ohromné věci? pak jsem pěčlivě oddělil svou mysl od její a popřál jí hodně štěstí v další cestě.
Implikace slov ženských tisů a jejich slov pokračuje a vyvstává kolem mě a přináší porozumění do mého vlastního středu. Stromy mi pomáhají růst. A dravec mi pomáhá porozumět. Jednou jsem četl o rodilém američanovy, který byl konfrontován knězem, který se zmateně oháněl Biblí,trpělivě vysvětloval, že lidé nepoznaly velkého ducha z knihy, ale "vyčetli ho z nebes, stromů, v pohybu zvířat, měsíce a hvězd. Je to hodně podobné s druidstvím. Julius Caesar řekl, že druidové jeho doby si nic nazapisují a spoléhají pouzte na paměť. Žádné duchovno nikdy nevyčtete z knihy, musíte meditovat atd. abyste toho dosáhly. Je to jednoduché, jednoduchá otázka a jednoduchá odpověď tisu.
"Co je tvým údělem?"
"Úděl pro všechny živé věci: krása a smrt."