Pokračování článku Lekce wydy 3 - část b
Cvik dávání a přijímání"
V této lekci jsem se rozhodla napsat vám postup na cvik, který není zrovna "začátečnický". Vyžaduje už určitou zkušenost, ale ne zase nějak přehnanou zkušenost. Po pár týdnech pravidelného cvičení jej zajisté zvládnete. Nezkoušejte jej však dříve, přestože se vám může zdát, že je zvládnete. Jeho složitost není v jeho fyzické složce... Říká se mu "Cvik dávání a přijímání". Objektem onoho "dávání a přijímání" jsou energie, jež si budete "vyměňovat" s naší Matkou Zemí. Účinkem tohoto cviku by mělo být prohloubení soucitnosti a milosrdnosti, odbourání pocitů jako je závist a lakomost a posílení emocionálního pole a jeho spojení s mentálním, které vám tak nad ním dává kontrolu, nicméně je nijak neomezuje nebo neblokuje. Podporuje proto také intuitivní myšlení.
Posilujícími prvky je sluneční světlo nebo tekoucí voda a prsť, kámen či tvrdá skála. Zeslabující účinky má naopak příliš bujná vegetace. Vhodná doba na provádění je večer i těsně před spaním.
Než však začnu se samotným popisem cviku, ráda bych vám věnovala jednu radu. Dejte cvikům, jež praktikujete nějaká svá jména, která se k nim podle vás hodí, a vždy je před vykonáním určitého cviku nahlas vyslovte. Až si na to jméno po určité době praxe dotyčného cviku vzpomenete, určitě ve vás navodí atmosféru velmi podobnou atmosféře onoho cviku. Jméno je pro nás symbolem totožnosti, či poselství nadcházejícího...
Výchozí pozice je vestoje. Nohy mějte v jedné linii za sebou s mezerou mezi sebou tak na šířku ramen. Pravá noha je vepředu a mírně pokrčená, levá vzadu volně napnutá. Chodidla nevytáčejte, ale taktéž nechte v jedné rovině. Záda jsou rovná, hlava vztyčená. Ruce s výdechem semkněte na emocionálním poli v druidskou pěst. Nezapomeňte mít lokty vzhůru! Na potřebnou dobu zůstaňte v pozici. Soustřeďte se na všechno kladné ve vašem vztahu ke světu a k Matce Zemi. Vždycky se něco najde, nezapomeňte na to. Pociťujte jak se spolu se změnou vašeho emočního naladění mění i energie ve vašem emocionálním poli. Až budete naplněni láskou ke světu a Matce Zemi v největší míře, jaké jste schopni, ruce, stále sevřené v druidskou pěst, s nádechem posouvejte v rovné linii před tělo. Pak je pomalu rozpojte a plynule navazujíc na předchozí pohyb jimi zvolna zabočte do stran a suňte je s výdechem do úplného rozpažení, jako by jste měli někoho obejmout. Vnímejte dotek vzduchu a vaše propojení chodidly se zemí. Pohyb však nepřerušujte, pokračujte s nádechem rukama zpátky podél těla k emocionálnímu poli, kde je s výdechem znovu semknete. Váš pohyb by měl v podstatě připomínat dva kruhy, jež vzájemně dotýkají. Každá ruka tvoří jeden pokud možno pravidelný kruh. Pohyb opakujte ještě dvakrát. Poté se stále nezastavujte v určité pozici, nýbrž navažte pohybem směrem dolů. Ruce mějte stále sevřené v druidkou pěst a záda kulatě ohýbejte dolů. Patu levé nohy nechte pokud možno na zemi. Při dotyku země rukama (kousek před špičkou pravé nohy) uvolněte druidskou pěst a ruce plynule suňte do polohy vzájemně rovnoběžné, prsty směřují dopředu, mezera mezi rukama je zhruba deset centimetrů. Na chvíli se zastavte v této pozici a vnímejte vaší vzájemnou interakci se zemí, vnímejte průtok energie ze země do těch vašich částí těla, jež se jí dotýkají, a následující postup energií v těle. Nyní ohněte levou nohu a kleněte si na její koleno, pravá noha svírá devadesátistupňový úhel. Stále se soustřeďte na totéž. Pomalu přisuňte pravou nohu vedle levé, takže budete klečet na obou, a posaďte se na paty. Hlavou se dotkněte země. Vnímejte, jak do vás vstupuje síla Matky Země, vnímejte, jak se s ní pomalu spojujete a jak jí pronikáte a ona proniká vámi. Její síla je obsažená v každém vašem nádechu, v každém vašem dotyku zemského povrchu. Pokud vám to nedělá potíže, můžete se několikrát pomalu a plynule otočit ve směru hodinových ručiček. Sledujte, jak se spolu se změnou zemských paprsků změnily i vaše vlastní pocity. Až se vám bude zdát, že na to přišla vhodná chvíle, posuňte se vedle rukou směrem dopředu a zůstaňte tak ležet na břiše s rukama podél těla. Stále se soustřeďte na vaši sounáležitost k přírodě, k Matce Zemi. Přijímejte její sílu v každém okamžiku. Jste jako její dítě, které leží na matčině hrudi, ale ne bezmocné dítě v okamžiku, kdy si zoufá, nýbrž dítě, které z vřelosti objímá svou matku, aby jí tak dokázalo svou lásku a sobě načerpalo energii, jíž má jeho maminka dostatek. V této pozici setrvejte zhruba minutu. Nezapomínejte vnímat všechny vaše tělesné i duševní pochody. Až budete cítit, že je na to vhodná doba, pomalu se opačným postupem zase zvedněte. Jenom až budete dělat poslední kruh rukama, nezastavujte se s nimi pak již na emocionálním poli, nýbrž je zvedněte vnitřním kruhem volně napnuté nad hlavu. Jejich vzájemný rozestup by měl být o něco větší, než je vaše šířka ramen. Tento pohyb dělejte při nádechu a do následujícího výdechu dejte všechnu svou lásku a vděčnost k zemi. Chvíli setrvejte v pozici a pociťujte váš vzájemný kontakt s okolím. Dávejte zemi lásku a vděčnost a ona vám dá sílu. Pomalu spusťte ruce dolů a s klidem, mírem a radostí v srdci tak dokončete cvik...
Podobný cvik popisují tvůrci knihy Léčivá síla druidů, jmenuje se Přijímáni síly země a jeho účinky se velmi blíží účinkům cviku, jejž jsem uvedla. Jeho hlavní rozdíl je ve fyzickém provedení, které je však při hlubším náhledu též velmi similerní s tím výše uvedeným. Nicméně obdobných cviků je obecně celkem dost. Určitě mnohý z vás už jako malé dítě (nebo zejména jako malé dítě) zkoušel různými způsoby třeba právě přijímat sílu Matky Země. Já jsem také dělala mnoho "divných" pohybů. Jedná se o určitý druh autotance, metody cviků, kdy své pohyby necháte usměrňovat výhradně tokem okolních a vnitřních energií. Vznikají z toho docela zajímavé a účinné cviky, ale ne každý je schopný něco takového provádět. Je to stejné jako třeba automatická kresba, jde o vyjádření toho, co máme v podvědomí, takže lidé s určitým typem blokády to nedokáží projevit. Je ovšem dokázáno, že to lze při notné dávce úsilí asi v šedesáti procentech případů odbourat. V pokročilém stadiu tohoto umění - budeme-li je rozvíjet - můžeme dosáhnout velmi účinné autoléčby pomocí autotance, často dokonce účinnější než "předem připravené" cviky wydy. Je dobré tuto schopnost rozvíjet již odmalička, později tak máte vyšší šanci na úspěch v této oblasti. Pokud patříte právě mezi lidi, jež toto ovládají, možná poznáte, že vám mnohé z prvků těchto cviků vůbec nejsou cizí...
Existují různé sestavy cviků, které jsou zaměřené na konkrétní bytostní pole a tedy také na konkrétní problém. Každému ovšem vyhovuje něco o malinko jiného, takže při sestavování svého denního cvičebního programu dejte především na to, co vyhovuje vám, respektive co potřebujete. Nemá smysl opakovat stále dokola tentýž cvik, který vám již bez problémů jde. Je potřeba postupovat, protože i život jde stále dál. Ovšem neradí se spěchat. Cvik, který se vám nedaří cvičte pravidelně stále dokola, dokud vám zcela hladce nepůjde. Každý potřebuje jinak dlouhý čas a rozhodně není ostuda, když to někomu trvá poněkud déle. Pomalý rozjezd ještě neznamená, že budete pomalí celou cestu, někdy právě naopak.