Historie Keltů na Moravě a ve Slezsku

Keltové byli první obyvatelé naší země, které známe jménem, vzhledem k tomu, že mapuji keltský odkaz na Moravě, jsem se rozhodl, že popíši zde i jejich historii, kulturu, kmeny archeologické nálezy a další?

Logicky začneme keltskou etnogenezí a od jejich předků se prokousáme až na vrchol keltské kultury. Ale musím upozornit, že tu nenajdete skoro nic co by se týkalo keltského působení v Čechách a s ním spojené kultury atd. jedná se pouze o Moravu a Slezsko.

Je název pro proces utváření keltského lidu, zahrnuje zkoumání jak Keltů, tak jejich předků a všech jejich kultur. Názory některých badatelů na problematiku se kolikrát dost liší.

Doba Bronzová na Moravě
( zhruba 2000 - 1000 př. nl. )

Tato část pravěku má název, od nejpoužívanější suroviny té doby - bronzu, který se v první polovině 2. tis. Př. nl. dostal do střední a západní Evropy. Kultura rané doby bronzové, která se rozšířila i na naše území se jmenuje Únětická.
Nazývá se podle naleziště Únětice na SZ okraji Prahy. Zasahovala Moravu, Slovensko, Polska a stř. Německa. V této době se již pomalu začala vytvářet majetková nerovnost.

Na počátku se začalo objevovat železo a železné výrobky jen málo, ale postupně se stává hlavní výrobní surovinou jak pro nástroje, tak pro zbraně. Abychom měli doplněnou keltskou etnogenezi, musíme si charakterizovat ještě 2 kultury, které hrály významnou roli při vytváření "předkeltské" společnosti.

Jedním z hlavních rysů této kultury je to, že své mrtvé spalovali a dávali do uren - popelnic. Ostatky mrtvých v popelnicích potom byli pochovány na velké hřbitovy - popelnicová pole. Nad těmito hřbitovy, resp. nad jedním hrobem se nestavěla žádná mohyla ani nic podobně, ale byl seshora zřetelně označen.

U nás zasahovala na sever našeho území. Měla pohřebiště s žárovými hroby. Lidé této kultury již stavěli opevněná hradiště. Tato kultura k nám přišla z území kolem Lužice, Slezska a dnešního Saska. Přebírala některé prvky z kultury popelnicových polí.
Tyhle kultury mladší doby bronzové bychom již mohly brát jako "proto-Kelty", i když někteří badatelé to odmítají, že do proto-Keltů bychom již mohly zařadit splývání kultur mladší doby bronzové a nejstarších kultur doby železné.

Doba Železná ( asi 1000 př. nl. - 0 )

Tak jak je pojmenovaná doba bronzová, podle své hlavní suroviny, tak je to i u doby železné.
Samotná doba železná se dělí na 2 hlavní části.

• Starší doba Halštatská ( asi 800 - 450 př. nl. )
• Mladší doba Laténská ( asi 450 - 0 )

Dělení:

• halštatská kultura mohylová - J a JZ Čechy
• kultura Bylanská                  - střední a severozápadní Čechy
• kultura Slezsko - Platěnická - V Čech a sever moravy
• Horákovská kultura              - J Moravy, okolí Brna

• východní
• západní

  Halštatská kultura svůj název dostala podle hornorakouského Hallstadtu, kde byly na velkém pohřebišti nalezeny velmi bohaté nálezy. Tehdejší obyvatelé se zabývali hlavně těžbou soli v solných dolech a částečně i obchodem , který byl již na vysoké úrovni. Přispěl k rozdělení lidu halštatské kultury na prostý lid a "knížecí vrstvu" - bohatá vrstva obyvatelstva - většinou náčelník a lidé okolo něj, vojevůdci, atd. některé učebnice hovoří o "halštatských knížatech."
  Tohle je typický rys halštatské kultury ( majetková nerovnost ). Dokladem toho jsou i tkz. "knížecí hrobky" - velké mohyly s rozsáhlou pohřební výbavou. Hlavně šperky, keramika, zbraně, železné výrobky, ale i a hlavně vůz ( čtyřkolový, u vládnoucí vrstvy, ale ne vždy ) a koňský postroj. Symbolem halštatské kultury se stává kromě mohyl i kůň a vůz. V hrobech bojovníků se tedy kromě mečů atd. nachází i tyto prvky ( koňský postroj ).
  Pohřbívá se tedy do komorových hrobů - mohyl. Některé mají jako základnu kruh jiné elipsu a jsou stavěné tak, že uvnitř je kamenný věnec, v kterém jsou kameny poskládané tak, že tvoří uvnitř mohyly komoru, kde je položen nebožtík či popel, keramika ( typickým znakem halštatské keramiky je zdobení geometrickými tvary) a další věci. Pohřbívalo se jak kostrově, tak žárově. Mluví se o tkz. "birituálnosti". Zvláštnost je, že kostrový hrob je skoro vždy jen u žen ( i prostých ) a vladařů.
  Halštatská kultura se rozrostla do Francie, J. Německa, Moravy a Čech, Z. Slovenska, samozřejmě Rakouska a části Švýcarska - to vše je považováno za pravlast Keltů.

Její název je odvozován od Platěnic u Pardubic a Slezska. Kromě Slezska , části Moravy, zasahovala taktéž i do Polska - hlavně na jeho jižní okraj. Jedním z prvků této kultury je, že v ní přežívají prvky kultur Lužické a popelnicových polí. Lid této kultury pohřbíval své mrtvé žárově, odmítal rozdělení společnosti na "vrstvy" a nestavěl velké mohyly.

  Takže svůj název nese od nejvýznamnějšího nálezu, a to mohyly Hlásnica u Horákova.
Lid této kultury žil v nevelkých, otevřených osadách, kterých bylo zatím ověřeno 130.
Později ale začali budovat i opevněná hradiště, kvůli nájezdům Skytů z východu. Oproti kultuře Slezsko-Platěnické tento lid stavěl velké mohyly a ve společnosti byly majetkové rozdíly. Horákovské kultuře je připisován i záhadami opředený nález v Býčí skále. Celkově u horákovské kultury není v mohylách luxusní vybavení, ale v Býčí skále byli nalezeny opravdové unikáty, včetně importovaných předmětů ( zřejmě i proslulá soška býčka ), což je velmi nezvyklé. Jejich zánik podle všeho měli způsobit Skytové, ale není to ověřeno.

Mohyla Hlásnica u Horákova - keramika, malovaná geometrickými vzory na červeném podladu.
Spony, jehlice, náramky, koňská udidla a dlouhé meče ze železa nebo bronzu.
Vozy pobité zlatými a železnými nýty a dalšími ozdobami, jantar, kleště, kladiva, srpy, kosy.
Býčí skála - soška býčka, žezlo a přilba

Dovolím si zde citovat knihu Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku od Jany Čižmářové (Libri 2004) :

"Podle svědectví archeologických pramenů bylo moravské území zasaženo podunajským invazním proudem Keltů již v počátkem a v průběhu 5. stol. Druhá vlna ho obsadila v první polovině 4. stol. Byl to kmen Bójů."
Ale nebyl to jediný kmen, který moravském území existoval. Hovoří se o kmenu Kotinů, který zasahoval i na Slovensko. Je možná etnická spojitost s lidem tkz. Púchovské kultury, jejíž nejvýznamnější moravskou stavbou je hradiště Požana u Nového Jičína. Dalším kmenem, který měl dojít na moravské území někdy ve 3.stol. kmen Volků-Tektoságů.

• Časná doba Laténská ( halštatsko-laténská ): 5. a poč. 4 .stol. př. nl.
• Starší Latén: 4. - 3. stol. Př. nl.
• Střední a mladší Latén: 3. - 2. stol. Př. nl.
• Pozdní Latén: 1. stol. Př. nl.

  Svůj název nese podle švýcarského La Téne u Neuchatelského jezera. Laténské období se od halštatského poměrně hodně liší. Začneme třeba způsobem pohřbívání - mizí mohyly a komorové pohřby. Hroby jsou zároveň s povrchem a jsou seshora viditelně označeny. Někdy na pohřebištích jsou vyrovnány do řad. V starším laténu se pohřbívali nespálená těla s výbavou, v natažené poloze, většinou s hlavou k severu, ale v středním laténu již převažuje pohřbívání žárové.
  Dále pak dekorování keramiky a všeho vůbec je zcela odlišné. Mizí jednoduché geometrické obrazce a nastupuje styl zcela nový, který využívá naprosto nových prvků např. zvířecích, lidských a přírodních motivů, které jsou často velmi abstraktní a stylizované. Na přelomu staršího a středního laténu se tento styl dostává na svůj vrchol. Tento styl je taktéž označován za "plastický výraz keltského náboženství".
  Mění se i kultovní místa. Začínají se stavět tkz. "čtyřúhelníkové svatyně". Mají tvar čtverce, kosočtverce nebo obdelníku. Jsou ohraničeny valem, přičemž se uvnitř někdy nachází stavba. Nejznámější moravskou svatyní je Ludéřov, kousek od Prostějova.

  Začíná se měnit charakter sídlišť - nastupují tkz. Oppida - název pro opevněná sídliště, dá se říci, že i první města. Stavěli se v středním a hlavně pozdním laténu. Na kopcích a u řek či potoků, využívali i přirozené nerovnosti terénu apod. Byla to centra obchodu, řemesel, kultu a sídla vládců. Budovaly se nejrůznější druhy opevnění od palisádových kůlů až po obří hradby s příkopem před nimi. Známe asi 3 druhy hradby a to: hradba typu murus gallicus - z vnitřní strany byla rampa která byla prokládána kameny, štěrkem a navíc zpevňována trámy. To je asi nejslavnější typ keltské hradby, ale u nás se vůbec nevyskytuje, nachází se hlavně ve Francii. Dále pak hradba typu "Kelheim", která nebyla tak důmyslná. Vyskytuje se na většině našich oppid. Nakonec hradba typu "Alkonig-Preist - ta se nachází např. na hradišti Černov.
  Rovněž důležitá je brána. U nejzatíženějších vchodů byla tkz. Klešťovitá brána. Kdy se hradby jakoby stahují dovnitř a tvoří se ulička, která vede teprve k samotné bráně, nad ní bývá vystavěna věž, která má někdy i 2 patra. Tímto se dobití brány stává velmi tvrdým oříškem, protože hrozí velké ztráty, útočníci jsou vystaveni útokům jak zepředu tak i z boku. Nejznámější klešťovitou bránou na Moravě je Slavkovská brána na oppidu Hostýně. Na Starém hradisku jsou podle všeho brány 3, z toho 1 je "poloklešťová" ( hradby jsou spíše jen zalomené, než že by úplně zatáčeli do vnitřního prostoru oppida.
  Nejdůležitějším místem je oppida je akropole - sídlo vládce, ale v některých i posvátný okrsek (hovoří se o Hostýnu, ale není to dokázáno). Ve většině případů byla na akropoli budova (sídlo) vládce. Většinou bývá samostatně opevněna, někdy je i uměle navýšena, v některých případech může mít oppidum Akropole i 2 (Třísov), ale žádné moravské 2 nemá.

Hlavně keramika (někdy jen zlomky), železné předměty (i např. nůžky !), zvířecí plastiky a jiné plastiky (hlavně na starém hradisku), mince, spony, kamenné žernovy, meče, jantar a jantarové výrobky,konvice , brousky, různé amulety, bronzové i železné kování a mnoho dalšího. Keltové měli i pilu, ale s jejich zánikem byl tento vynález zapomenut až do období Gotiky, kdy byl znovu objeven.

Citace článku ze serveru pohanstvi.net

Bójové
Slavný keltský kmen, který sídlil na několika místech Evropy, a pravděpodobně i na našem území. Bójové nebyli největším keltským kmenem, ale předpokládá se, že platili za udatné bojovníky, a proto se jejich jméno někdy překládá jako strašní. Jejich pravlast se rozkládala na území dnešní Francie a rovněž se usuzuje, že založili na severu Itálie město Bologna. Počátkem 2. století př. n. l. se Bójové po prohrách na římskými legiemi uchýlili ze sev. Itálie do střední Evropy. Kde všude síldlili není vůbec jisté, ale jedná se snad o území jižního Německa, Čech, ale také v Maďarsku a na Slovensku.Z archeologických nálezů je prokázáno, že na území dnešního bavorského města Pasov stála mohutná pevnost zvaná Boiodurum - pevnost Bójů. Rozsáhlé území v Panonii, ztratili Bójové po katastrofální porážce od Dáků. Antičtí autoři psali o této události jako o Boium Desertum - Bójská poušť. Slavná epocha udatných válečníků na území střední Evropy tedy skončila, odešli na území francouzské Galie, kde se nakonec usadili na území kmene Hadeuů.

Tektoságové
Významný a početný kmen pocházející pravděpodobně z území dnešní Francie, působili v severní Itálii a část jejich bojovníků sloužila také v Galatii (v Turecku). Je docela možné, že v roce 224 př. n. l., kdy byli Keltové v Galatii poraženi Attalem I., vládcem Pergamu, část Tektoságů přišla na naše území. V roce 279 př. n. l. zaútočili Keltové proti Řecku a vyplenili věštírnu v Delfách. Taktika, kterou Řekové proti Keltům použili v průsmyku u Thermopyl, nebyla úspěšná a tím se otevřela cesta do řeckého vnitrozemí. Římský historik Trogius Pompeius identifikoval ve vojenských řadách Keltů právě Tektoságy, kteří ač třeba byly zasaženy řeckým kopím, dokázali ho ještě vytrhnout ze svého těla a hodit zpátky na protivníka. V Galii bylo jejich opěrným bodem oppidum Tolosa (dnes Tolouse).

Volkové
Původně jeden velký kmen, který se na přelomu 4. a 3. století rozdělil na Volky-Tektoságy a na Volky-Areokomity, kteří žili kolem svého oppida Nemausus, dnes francouzské město Nimes.

Vznikla akulturací germánské, dácké a hlavně keltské kultury a jejích rysů někde na středním Slovensku. Pronikla do oblasti východní a severovýchodní Moravy a Slezska. Byla silně latinizována (přebírala mnoho prvků laténské kultury). Její nejvýznamnější naleziště je komplex Havránok nad Liptovskou Marou ( sídliště a zřejmě 4úhelníková svatyně). Na Moravě je to hradiště Požana u Nového Jičína. Je etnicky spojována s kmenem Kotinů, ale není to dokázané.

  Opět si dovolím citovat Encyklopedii Keltů na Moravě a Slezsku (Jana Čižmářová, Libri 2004)

(?) ovšem zatímco doklady o přítomnosti Keltů mizí zhruba kolem roku 50 př. nl. (mimo jiné roku 50 zaniklo i oppidum Staré Hradisko pozn. aut.), její výskyt na Moravě pokračuje až ke zlomku letopočtu. Zhruba poslední 2 století představují vrchol keltské civilizace, kdy se rozsah osídlení stabilizuje. Dochází k obrovskému rozmachu řemesel a obchodu (?)

Tolik o konci Keltů hovoří J. Čižmářová.

  Dalším problémem byl tlak germánských kmenu ze severu, na Moravě to byl hlavně kmen Kvádů. Germánů bylo víc než mohly jejich severní území uživit, takže se vydali hledat nová útočiště, celkově byli méně vyspělí než Keltové, ale předčili je svým počtem. Na Moravě se Kvádové etnicky "smíchali" s kmenem Kotinů, kteří tam stále byli. Archeologicky je potvrzen zánik Keltů kolem roku 50 - 0, ale spekuluje se o jejich udržení se na SV a V Moravě až do 3 - 4 stol. nl., ale není to dokázáno.

Tolik historie Keltů na Moravě a ve Slezsku.