V tomto článku se věnuji popisu některých míst na Berounsku, která by mohla mít spojitost s Kelty a jejich působením v této oblasti. Souhlasím s myšlenkou V. Mátla, že stejně jako Český ráj (jak s tím přišel J. Waldhauser), tak i Berounsko je duchovní kraj Keltů. V článku se tuto hypotézu pokusím (nepřímo) dokázat.
Abych začal od začátku. Je to již pár let, co jsem navštívil tento úžasný kraj. Při psaní tohoto článku jsem se díval do zápisků, které jsem si pořídil o níže uvedených místech do deníku. Celá krajina CHKO Český kras je naprosto úžasná a všem vřele doporučuji se tam vydat a strávit v ní několik dnů. Teprve poté člověk "pochopí", o co tam vlastně jde...
K večeru jsme přišli k ústí jeskyně a já pocítil obrovskou moc toho místa. Z jeskyně se "valila" obrovská masa energie. Utábořili jsme se na louce asi 1km od jeskyně. Objevili jsme tam starý kruh (1) - byl používán prý i v poslední době (jak nám později řekl duch místa). Takový, jakoby uměle navršený pahorek se vstupním portálem, který byl tvořen dvěma mladými jasany na západní straně "kruhu". Postavili jsme si stan poblíž, ale večer, po setmění to začalo... Jak se ukázalo, že na daném místě chceme zůstat, pocítili jsme, že tam nejsme vítáni v celé té krajině - "stovky" bytostí se na nás začali "valit" z lesů okolo a přibližovali se k našemu stanu a k nám samotným. Začali jsme dělat různá energetická cvičení a slaďovat se s krajinou, poté jsme jí obětovali (duchům krajiny). Rázem bylo vše ok, v pohodě. Za nějakou dobu nato jsme se rozhodli, že prozkoumáme ten starý kruh. Oddělili jsme se od zbytku světa kruhem (vstupem do něj). Do kruhu k nám "zespod" přišel duch místa, vzal nás v tzv. "duchovní kánoi" (2) do podzemí a prováděl nás po celé krajině. "Lítali" jsme s ním dlouho do noci. Potom nám řekl, že můžeme jít do Kody meditovat, že jsme připraveni. My jsme to však raději s respektem nechali na ráno.
Další den jsme tedy vyrazili. Usadili jsme se až úplně vzadu jeskyně a začali meditovat. Zeptal jsem se ducha místa, zda pro mě nemá nějaké učení nebo informace a pokud má, ať mi je ukáže - poté se stěna jeskyně za mnou jakoby "otevřela" a byl jsem ve velkém sále, ze kterého vedly různé cesty, většina směrem dolů. Po krátkém úvodu od ducha místa jsem se jednou z nich vydal... (dále už je to soukromé).
Další místo je Kotýz. Kopec, kde se nachází, se příznačně jmenuje Zlatý kůň - poblíž Koněpruských jeskyní. Opět bych vás odkázal, co se týká světských poznatků a jiných spekulací na literaturu (4) a popíši jen to, co by mohlo být nové - co jsme zažili. Na kopci je plno zajímavých míst, já jsem vybral Axamitovu bránu. Na úvod si dovolím krátkou citaci, aby čtenář byl v obraze:
"Voda, která zde působí na vápence, vytvořila unikátní krasové jevy. A právě Aksamitová, někdy nazývána Axamitová, brána je další pozoruhodností, která vznikla na území Českého krasu. Dříve na tomto místě stávala jeskyně. Té se během času propadl strop, jeskyně zanikla, ale vstupní brána do jeskyně se zachovala až do dnešní doby. Tato brána se s tou Pravčickou srovnávat bohužel nemůže, ale na území chráněné krajinné oblasti Český kras se co do velikosti jedná o unikát, a proto nemá v této oblasti žádnou konkrenci."(5)
Nedalo nám to a neskutečně nás to táhnulo dolů, do té díry. Jelikož místo není tak navštěvované jako např. zmíněný Sv. Ján pod Skalou, neváhali jsme a sešplhali na dno propasti (alespoň, co nám přírodní podmínky dovolily). Podle pověsti je tohle také "vchod do podsvětí," což jsme si ověřili a můžeme to potvrdit. Dále máme za to, že kdyby se nánosy, které v díře jsou, odhrabaly a byl udělán archeologický průzkum, mohlo by se něco najít. Domníváme se totiž - podle paměti místa (nebo jak říká V. Mátl morfického pole), že díra byla nejen vstupem do zásvětí, ale byla i místem, kde se házely obětiny. Duch místa nám povolil, že si můžeme vzít každý na památku kámen, který je původem z této díry. Kámen jsem nijak nečistil a později, jak jsem jej zkoumal, aby mě odhalil, co v sobě skrývá, jsem odhalil některé zajímavé skutečnosti: jeskyně byla zřejmě jako brána do zásvětí a jako obětní místo používáno ještě před Kelty a jejich působením zde; dále se mi ukázaly obrazy žen (já bych to interpretoval jako druidské kněžky, ale co my víme?), které házely obětiny dolů do díry; nejzajímavější ovšem bylo, co se mi ukázalo jako poslední věc - a sice obraz jedné z žen, jak se bodá do břicha nožem a poté skáče do útrob oné propasti. Cítil jsem z toho něco jako osobní tragédii. Ovšem jestli se bodla sama z vlastní vůle, nebo k tomu byla donucena, se zřejmě nedozvíme, nicméně jak jsem již napsal, archeologický průzkum by nám zřejmě mohl ukázat víc.
Pro úplnost článku o tomto, přinejmenším zajímavém kousku naší země, je třeba uvést, aby čtenář navštívil ještě Tetín a Bacín (kde jsme zatím ještě nebyli) - tam by mělo být obětiště, někde nahoře v jezírku, co tam má být (resp. bylo; AKTUALIZACE 2013: Bacín jsem v loňském roce navštívil. Jezírko (pěkně bahnité) tam stále je. Nevyschnulo. Celé místo však na člověka působí hodně ponuře, stísněně. Jako kdyby někdo najednou u filmu vypnul zvuk... a ten film je váše přítomnost u jezírka na Bacínu... Tolik subjektivní pocity.).Více v doporučené literatuře - viz. poznámky.
A teď proč si myslím, že Berounsko (tedy primárně oblast CHKO Český kras a přilehlé okolí) mohlo být duchovní krajinou Keltů. Jednak se poblíž nenachází žádné větší sídliště z té doby. Nejbližší jsou Stradonice, ale přímo v komplexu CHKO a jemu přilehlého okolí nic takového nenajdeme. Celá krajina je jaksi vydělena z profánního prostředí. Dalším důvodem je právě ona cesta s duchem místa v kruhu, poblíž Kody, jak jsem psal výše. Je to jakoby vnitřní systém jeskyní, chodeb, chodbiček, který je protkán celým tímto územím a jaksi všechno spojuje se vším. Každé místo s každým. Vytváří to podle mě takové povědomí jednotnosti a posvátnosti dané krajiny. Je to kraj s velkou koncentrací "bran do zásvětí" a dalších, s tímto spojených věcí. Tento kraj, jak jsem již uvedl, působí jako jednolitý celek, které má své zvláštní, specifické kouzlo a toto kouzlo je mu vlastní - nerozpíná se dále za jeho hranice.
Poznámky:
1. Pod označením starý kruh v kontextu tohoto článku označuji místo, tvaru kruhu, lehce vyvýšené, na kterém jsme pocítili stopy magické práce. Tento kruh měl v průměru, pokud si dobře pamatuji, něco okolo 8m.
2. Systém v šamanském cestování, kdy 2 lidé či víc, se usadí, lehnou si, vedle sebe, či za sebe, jakoby seděli v kánoi i fyzicky, zatímco části jejich duší se potulují "mimo", ale přitom tak, že se navzájem "vidí" resp. "vnímají" a můžou se spolu domlouvat na dalším postupu v rámci dané cesty.
3. BAUEROVÁ, Anna. Zlatý věk Keltů v Čechách. Praha: Mladá fronta, 2004.
DVOŘÁK, Otomar. Tajemné stopy minulosti: mezi Brdy a Berounkou. Beroun: Knihkupectví U radnice, 2001.
WALDHAUSER, Jiří. Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha: Libri, 2001.
4. Opět knihy od O. Dvořáka, Bauerové apod.
5. Online, citováno 4. Února 2010 z:http://www.topvylet.cz/index.php?detail=1646.
Koda a okolí
Jeskyně Koda se nachází kousek od vesnice Srbsko. Cesta k ní je dobře značená. Jeskyně sama o sobě ani není moc jeskyní - je to spíše takový "rovný tunel", jehož strop se stále svažuje a po pár metrech končí. Ovšem vchod sám o sobě vypadá hrozivě. Náš výlet na Berounsko jsme absolvovali (já a kamarád Roman) koncem srpna 2007. Do svého deníku jsem si ke Kodě zapsal:
K večeru jsme přišli k ústí jeskyně a já pocítil obrovskou moc toho místa. Z jeskyně se "valila" obrovská masa energie. Utábořili jsme se na louce asi 1km od jeskyně. Objevili jsme tam starý kruh (1) - byl používán prý i v poslední době (jak nám později řekl duch místa). Takový, jakoby uměle navršený pahorek se vstupním portálem, který byl tvořen dvěma mladými jasany na západní straně "kruhu". Postavili jsme si stan poblíž, ale večer, po setmění to začalo... Jak se ukázalo, že na daném místě chceme zůstat, pocítili jsme, že tam nejsme vítáni v celé té krajině - "stovky" bytostí se na nás začali "valit" z lesů okolo a přibližovali se k našemu stanu a k nám samotným. Začali jsme dělat různá energetická cvičení a slaďovat se s krajinou, poté jsme jí obětovali (duchům krajiny). Rázem bylo vše ok, v pohodě. Za nějakou dobu nato jsme se rozhodli, že prozkoumáme ten starý kruh. Oddělili jsme se od zbytku světa kruhem (vstupem do něj). Do kruhu k nám "zespod" přišel duch místa, vzal nás v tzv. "duchovní kánoi" (2) do podzemí a prováděl nás po celé krajině. "Lítali" jsme s ním dlouho do noci. Potom nám řekl, že můžeme jít do Kody meditovat, že jsme připraveni. My jsme to však raději s respektem nechali na ráno. Další den jsme tedy vyrazili. Usadili jsme se až úplně vzadu jeskyně a začali meditovat. Zeptal jsem se ducha místa, zda pro mě nemá nějaké učení nebo informace a pokud má, ať mi je ukáže - poté se stěna jeskyně za mnou jakoby "otevřela" a byl jsem ve velkém sále, ze kterého vedly různé cesty, většina směrem dolů. Po krátkém úvodu od ducha místa jsem se jednou z nich vydal... (dále už je to soukromé).
Sv. Ján pod Skalou
Tolik ke Kodě a jejímu okolí. Další zajímavé místo, o kterém bych se tu rád zmínil, je Sv. Ján pod Skalou. Pro světské informace o tomto místě bych odkázal spíše na tyto knihy (3). Já bych tu jen popsal naše pocity a dojmy z návštěvy. V kostele je vchod do jeskyně, kde žil poustevník Sv. Ivan. Je tam údajný "obětní kámen Keltů", či jak to nazvat; pak další kámen, na kterém světec spával, nejzajímavější je ovšem místo, kde měl zemřít. To místo je vskutku silné a ta energie vás úplně "pohltí" - v dobrém slova smyslu. Jaké aktivity zde ovšem Keltové mohli vykonávat nevím, neměli jsme možnost tam pořádně meditovat - v jeskyni se dveře netrhnou. Spíše to tu uvádím pro úplnost.Území Zlatého koně
Další místo je Kotýz. Kopec, kde se nachází, se příznačně jmenuje Zlatý kůň - poblíž Koněpruských jeskyní. Opět bych vás odkázal, co se týká světských poznatků a jiných spekulací na literaturu (4) a popíši jen to, co by mohlo být nové - co jsme zažili. Na kopci je plno zajímavých míst, já jsem vybral Axamitovu bránu. Na úvod si dovolím krátkou citaci, aby čtenář byl v obraze: "Voda, která zde působí na vápence, vytvořila unikátní krasové jevy. A právě Aksamitová, někdy nazývána Axamitová, brána je další pozoruhodností, která vznikla na území Českého krasu. Dříve na tomto místě stávala jeskyně. Té se během času propadl strop, jeskyně zanikla, ale vstupní brána do jeskyně se zachovala až do dnešní doby. Tato brána se s tou Pravčickou srovnávat bohužel nemůže, ale na území chráněné krajinné oblasti Český kras se co do velikosti jedná o unikát, a proto nemá v této oblasti žádnou konkrenci."(5)
Nedalo nám to a neskutečně nás to táhnulo dolů, do té díry. Jelikož místo není tak navštěvované jako např. zmíněný Sv. Ján pod Skalou, neváhali jsme a sešplhali na dno propasti (alespoň, co nám přírodní podmínky dovolily). Podle pověsti je tohle také "vchod do podsvětí," což jsme si ověřili a můžeme to potvrdit. Dále máme za to, že kdyby se nánosy, které v díře jsou, odhrabaly a byl udělán archeologický průzkum, mohlo by se něco najít. Domníváme se totiž - podle paměti místa (nebo jak říká V. Mátl morfického pole), že díra byla nejen vstupem do zásvětí, ale byla i místem, kde se házely obětiny. Duch místa nám povolil, že si můžeme vzít každý na památku kámen, který je původem z této díry. Kámen jsem nijak nečistil a později, jak jsem jej zkoumal, aby mě odhalil, co v sobě skrývá, jsem odhalil některé zajímavé skutečnosti: jeskyně byla zřejmě jako brána do zásvětí a jako obětní místo používáno ještě před Kelty a jejich působením zde; dále se mi ukázaly obrazy žen (já bych to interpretoval jako druidské kněžky, ale co my víme?), které házely obětiny dolů do díry; nejzajímavější ovšem bylo, co se mi ukázalo jako poslední věc - a sice obraz jedné z žen, jak se bodá do břicha nožem a poté skáče do útrob oné propasti. Cítil jsem z toho něco jako osobní tragédii. Ovšem jestli se bodla sama z vlastní vůle, nebo k tomu byla donucena, se zřejmě nedozvíme, nicméně jak jsem již napsal, archeologický průzkum by nám zřejmě mohl ukázat víc. Pro úplnost článku o tomto, přinejmenším zajímavém kousku naší země, je třeba uvést, aby čtenář navštívil ještě Tetín a Bacín (kde jsme zatím ještě nebyli) - tam by mělo být obětiště, někde nahoře v jezírku, co tam má být (resp. bylo; AKTUALIZACE 2013: Bacín jsem v loňském roce navštívil. Jezírko (pěkně bahnité) tam stále je. Nevyschnulo. Celé místo však na člověka působí hodně ponuře, stísněně. Jako kdyby někdo najednou u filmu vypnul zvuk... a ten film je váše přítomnost u jezírka na Bacínu... Tolik subjektivní pocity.).Více v doporučené literatuře - viz. poznámky.
A teď proč si myslím, že Berounsko (tedy primárně oblast CHKO Český kras a přilehlé okolí) mohlo být duchovní krajinou Keltů. Jednak se poblíž nenachází žádné větší sídliště z té doby. Nejbližší jsou Stradonice, ale přímo v komplexu CHKO a jemu přilehlého okolí nic takového nenajdeme. Celá krajina je jaksi vydělena z profánního prostředí. Dalším důvodem je právě ona cesta s duchem místa v kruhu, poblíž Kody, jak jsem psal výše. Je to jakoby vnitřní systém jeskyní, chodeb, chodbiček, který je protkán celým tímto územím a jaksi všechno spojuje se vším. Každé místo s každým. Vytváří to podle mě takové povědomí jednotnosti a posvátnosti dané krajiny. Je to kraj s velkou koncentrací "bran do zásvětí" a dalších, s tímto spojených věcí. Tento kraj, jak jsem již uvedl, působí jako jednolitý celek, které má své zvláštní, specifické kouzlo a toto kouzlo je mu vlastní - nerozpíná se dále za jeho hranice.
Poznámky:
1. Pod označením starý kruh v kontextu tohoto článku označuji místo, tvaru kruhu, lehce vyvýšené, na kterém jsme pocítili stopy magické práce. Tento kruh měl v průměru, pokud si dobře pamatuji, něco okolo 8m.
2. Systém v šamanském cestování, kdy 2 lidé či víc, se usadí, lehnou si, vedle sebe, či za sebe, jakoby seděli v kánoi i fyzicky, zatímco části jejich duší se potulují "mimo", ale přitom tak, že se navzájem "vidí" resp. "vnímají" a můžou se spolu domlouvat na dalším postupu v rámci dané cesty.
3. BAUEROVÁ, Anna. Zlatý věk Keltů v Čechách. Praha: Mladá fronta, 2004.
DVOŘÁK, Otomar. Tajemné stopy minulosti: mezi Brdy a Berounkou. Beroun: Knihkupectví U radnice, 2001.
WALDHAUSER, Jiří. Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha: Libri, 2001.
4. Opět knihy od O. Dvořáka, Bauerové apod.
5. Online, citováno 4. Února 2010 z:http://www.topvylet.cz/index.php?detail=1646.