Vandr po keltských a jiných ?mystických? místech českých luhů na sebe nenechal čekat i tento rok a já vám ve článku přináším moje postřehy z cest. Cestovali jsme koncem srpna hlavně v okolí Berouna a navštívili jsme tato místa: oppidum Stradonice, informační centrum keltské kultury v Nižboru, Tetín, jeskyni Kodu, Sv. Jana pod Skalou, Koněpruské jeskyně a k nim přilehlé návrší Zlatého Koně a Kotýz.
Den 1. ? Stradonice
Ve čtvrtek 23. srpna jsem se v Praze na hlavním nádraží setkal s mým kamarádem Romanem a vyrazili jsme směrem na Nižbor. V Nižboru jsme se lehce občerstvili v místním pohostinství a poté jsme vyrazili na oppidum. Z Nižboru je to do obce Stradonice a přilehlého oppida asi 1km. Šli jsme po turistické značce a obešli jsme velkou část oppida a utábořili se za kopečkem, kousek od místa, kde byl nalezen jeden z pokladů (tam, kde je kříž). Byl jsem sice upozorněn, že na Strakonicích je nějaká nová pamětní deska z bronzu na jednom ze svahů oppida, bohužel se nám ji nepodařilo najít. Tato deska měla poukazovat na výročí nálezu pokladu na oppidu a je na ní vylitá replika keltského statéru. Padla však brzo noc a my jsme zalehli..
Den 2. ? IC Keltské kultury Nižbor, Tetín a jeskyně Koda
Ráno nás uvítala vskutku nádherná mlha (viz. foto) a prošli jsme zbytkem oppida do Nižboru a vystoupali jsme k zámku. Hned po vstupu jsme byli usazeni do ?keltského kina? a zhlédli jsme kouzelný ?dokument-film? o Keltech. Těžko popisovat. Velice vřele vám doporučuji návštěvu celého centra ? nejen kvůli tomu 3D kinu ? ale i kvůli ostatním expozicím atd. Avšak u jedné negativní věci se zastavit opravdu musím. V době totality se o zámek prakticky nikdo nestaral, a tak v něm bydlela i nebydlela všelijaká ?podivná individua? a další lidé.. Uvedu jeden případ, který mluví za všechny.. Paní průvodkyně: ?.. To vám tady v jedné místnosti bydlel řezník. Ve druhé místnosti ty zvířata porážel a do třetí místnosti házel kosti a jiné zbytky z jejich těl. ?? Opravdu hrůza! Je to dokonce vše zdokumentované na fotografiích z novodobé historie zámku. Energii má zámek díky těmto a dalším ?zásahům? opravdu hrůznou! Zřejmě neproběhlo žádné čištění na energetické úrovni.
Z Nižboru jsme se poté svezli do Berouna, kde jsme si pokoupili opět nějaké jídlo a razili pěšky směr Tetín. V samotné vesnici je několik pozoruhodností, které stojí za zhlédnutí. Jednak je to kostel sv. Ludmily, kde prý byla údajně ona bájná světice zavražděna. Dalším místem je torzo gotického hradu a na tomto místě je nádherný výhled na Berounku a přilehlé okolí. Po návštěvě hradu jsme pokračovali dále po okružní trase a došli jsme ke kostelu sv. Jana Nepomuského a poblíž tohoto kostela jsou snad (?) zbytky hradeb onoho bájného hradiště Tetín. Celá vesnice či její podstatná část je totiž vystavěna v areálu bývalého hradiště. Po prohlídce jsme se rozhodli pokračovat v naší cestě dále a razili jsme směr na jeskyni Koda.
Když jsme v předvečer dorazili ke srázu, ve kterém je ona jeskyně, a já poprvé spatřil její skály, dýchlo to na mne velice moc. Je to bezesporu místo nesmírné, ale opravdu nesmírné moci a energie, která na všechny nebude působit zrovna dobře. Bez přípravy a bez sladění se s krajinou atd. (bude dále řeč) bych nikomu nedoporučoval tam meditovat apod., natož provádět nějaké rituály a jiné praktiky.. S pokorou jsme vstoupili na pár chvil do jeskyně na fyzické ohledání místa, abychom zjistili, jaká jeskyně je atd. Na začátku jeskyně jsme našli ohniště a po woodcrafterském způsobu u něj i nachystané dřevo pro další, kdo jej budou využívat, a dále v jeskyni vcelku pěknou ?postel z listí?, ale spát bych tam opravdu nechtěl. Jeskyně sloužila k jiným účelům, o nichž bude dále řeč. Samotná jeskyně je spíše jakýsi krátký tunel do nitra skály. Její strop má na začátku cca 3,5m a postupně se svažuje rovnoměrně po celé délce do velikosti 1-1,5m. Hluboká je tato jeskyně cca 8-12m a její šířka je asi 3-3,5m. Po kratičké návštěvě jeskyně jsme se rozhodli, že jakoukoliv duchovní činnost odložíme na další den na ráno. Odešli jsme tedy z lesa a pokračovali po turistické značce dále a došli jsme na louku. Na oné louce jsme objevili opravdu kouzelné místo. Utábořili jsme se poblíž něj. Jedná se o starý rituální kruh. Místo ? malé návrší ? má kruhový tvar a dle informací od ducha místa je částečně uměle navršeno, částečně jej tak vytvořila příroda. Celý kruh tam přirozeně obrůstají různé ostružiny a jiné rostliny a jako portál jsou tu 2 mladé jasany, které jsou na západní straně kruhu a slouží jako vstup. V noci, kdy jsme si řekli, že bychom tam mohli zajít a zameditovat si tam, jsme se připravili a šli jsme. Ale opět se ještě zmíním o událostech, jež tomu předcházely. Jak padla tma a noc se posunula, oba jsme pocítili ty stejné pocity. Z lesů okolo se na nás ?valí tisíce bytostí?. Moc přátelsky nás nevítají a chtějí nás vyhnat z jejich krajiny. Tak jsme si řekli, že bychom měli začít s meditací. Vyšli jsme tedy ze stanu a pomocí různých duchovních cvičení apod. jsme se sladili s krajinou a bytosti nás již vnímaly jako součást sebe sama a ryze přátelsky. Poté jsme šli do kruhu a zameditovali si tam. Duch místa mi prozradil některé věci z historie používání onoho kruhu (potvrdit jen můžu, že druidové toto místo zatím nikdy nevyužívali) a také ?sakrální? pozadí celé krajiny Berounska a Českého krasu. Nedá mi to ještě nedopsat poslední poznámku, a to tu, že názor PhDr. Jiřího Waldhausera na Český ráj jako ?duchovní krajinu Keltů? se tady nabízí také a myslím si, že má opravdu mnoho co do sebe jednak pro Český ráj a jednak i pro to, že Berounsko a Český ráj tuto funkci plnili také, dle informací, které jsem obdržel.
Den 3. ?Koda: meditace, sv. Jan pod Skalou a cesta do Koněprus
Ráno jsme se tedy vydali již do Kody, abychom si tam zameditovali. O mé meditaci a informacích, které jsme obdrželi, se tu z důvodu jejich velké důležitosti, resp. vážnosti, tajnosti atd. rozepisovat nebudu, musím však podotknout, že místo bylo využíváno všemi kulturami prakticky od paleolitu až po středověk jako obětní místo a jako ?místo kontaktu se spodním světem.? Zasvěcenci různých kultur zde dělali mj. i různé cesty do spodního světa (Zásvětí). Po meditaci jsme zanechali obětiny a pokračovali v cestě do Sv. Jana pod Skalou, místa, kde (neoficinální) první český světec sv. Ivan bydlel a meditoval ve své jeskyni a kde byl poté založen klášter a kostel. Po cestě do vesnice jsme si odpočinuli a šli se podívat dovnitř kostela, neb v kostele jsou dveře do jeskyně, kde putník přebýval, modlil se, meditoval.. Mimochodem: ostatky sv. Ivana byly vědecky zkoumány a poté byly vystaveny v kostele v dřevěné krabici, kde leží dodnes. Původní místo hrobu je však v jeho jeskyni. Po vstupu do vcelku prostorné, ale již člověkem velice přetvořené jeskyně můžeme zhlédnout kámen možná i ?keltských? aktivit (jeskyně byla pravděpodobně využívána i Druidy), ?postel? sv. Ivana ? kámen, na kterém poutník spával, jeskynní kapli, vystavěnou později, místo posledního odpočinku poutníkových ostatků a dále márnici a kryptu mnichů zdejšího kláštera. Zvláště velkou energii má místo, kde ležely poutníkovi ostatky, a také ten ?kámen keltských aktivit?.
Po návštěvě jeskyně jsme se vyšplhali na onu velkou ?Skalu?, která se majestátně tyčí nad celým údolím, a spatřili nádherný výhled do okolí a poté jsme se vydali směrem na Beroun, abychom si opět pokoupili nějaké zásoby jídla a hlavně vody a vydali se směrem na Koněprusy do tamních jeskyní a hlavně na posvátný kopec Kotýz ? místo kultu bohyně Kotyz (Epony). Po cestě z Berouna do Koněprus jsme v šeru ?zapíchali stan? někde ve 2/3 cesty do jeskyní. Jak jsme poté zjistili, docela jsme se spletli?
Den 4. ? Koněpruské jeskyně, Zlatý kůň a Kotýz
Po probuzení jsme se vydali směrem na Koněprusy, ale vzhledem k velice špatnému značení turistických cest jsme si zašli zbytečně o několik kilometrů navíc. Poté, co jsme dorazili do vesnice Koněprusy v naději, že si už koupíme vodu, nám bylo řečeno, že ve vesnici žádný obchod není. Nezbývalo nám než doufat, že bude voda u jeskyní, jako že tak potom opravdu byla. Po prohlídce jeskyní, která je vcelku pěkná, jsme šli po návrší Zlatého koně směrem na druhý kopec tohoto útvaru ? Kotýz. Při prvém pohledu na okolí jeskyní, celé území návrší Zlatého koně a přilehlého okolí jsme zůstali jen zděšeně i úžasem stát. Taková podívaná se opravdu nevidí každý den. Jméno: Velkolom Čertova vrata. Umístění:Zlatý kůň a Koněpruské jeskyně ? národní přírodní památka. Opět i zde zvítězily peníze nad zachovám dědictví potomkům a uchování jednolitosti krajiny či neničení státem chráněného území. Je to jeden z největších lomů, jaké jsem snad kdy v tomto životě spatřil. Hrůza a děs? Naštěstí, alespoň Kotýz jako takový lomu unikl (resp. uniká?!). Na samotném Kotýzu jsou 2 místa, které stojí za zhlédnutí. Jsou to: Axamitová brána (vápencový skalní útvar vzniklý propadnutím stropu velké jeskyně) a tzv. Jelínkův most (dvojitý vápencový most na prudkém svahu Kotýzu vzniklý krasovým působením vody). Viz. foto. Hlavně Axamitová brána na mne velice zapůsobila, z celého Kotýzu asi nejvíce. Jedná se vlastně o kruhový prostor uvnitř skalního masivu, kde se vstupuje onou bránou. Uprostřed tohoto prostoru je ?díra,? do které se házely obětiny atd. Na tomto místě jsme si opět zameditovali a prozradím, že ona pověst o zřícené jeskyni atd. má opravdu něco do sebe. Opět jsem si potvrdil i mou soukromou teorii ?Český kras jako duchovní krajina Keltů? jako zcela opodstatněnou. Pokud by vás zajímaly pověsti týkající se Kotýzu atd., velice vřele vám doporučuji si přečíst čtivý román od A. Bauerové Zlatý kůň dcery bohů. Po meditaci jsme opět zanechali obětiny a razili cestu již směrem ke vlakové zastávce Popovice, ale cestou jsme opět zabloudili kvůli špatnému značení. Večer jsme se utábořili na kopci poblíž oněch Popovic a pomalu jsme ulehli..
Den 5. ? Domů?
Po probuzení a následné cestě do Popovic jsme opět ? jako již skoro tradičně ? zabloudili kvůli špatně označeným (resp. spíše neoznačeným) turistickým cestám. Po příchodu do vesnice jsme se dověděli, že vlaková zastávka má 3 jména a není v ní žádný jízdní řád. Pak jsme před telefon zjistili, že vlak jede až za hodinu a půl, tak jsme čekali a nasedli na spoj do Berouna, poté na Prahu a pak již Přerov a domů?