Jak jsem vám již dříve vyprávěl, některé z místních názvů jsou keltského původu. Není jich mnoho, mezi ty nejznámější patří pojmenování hory Krudum, či řeky Ohře (Ogara, Agara), která zdejším krajem protéká. Odpradávna se také mezi lidem říkalo, že na plochém temeni hory Krudum kdysi dávno stávala velká keltská tvrz nebo hradiště, ze kterého byla ovládána široká oblast našeho kraje....
...O mnoho let později nechalo panstvo z Krudumu na tomto místě vystavět hrad, kterému se pro jeho velkolepost začalo říkat zámek, a na původní tvrz z dávné minulosti se postupem času zcela zapomenulo. Jen na východním okraji temene zůstal v trávě jako němý svědek dávných časů zarostlý, velký plochý kámen, který tam byl odjakživa, takže nikoho z místních moc nezajímal.
Až jednoho dne zavítal na zdejších panství host z dalekého kraje florentského. Přijal pohostinnost zámeckého pána a několik dní se zde pozdržel. Při volných chvílích se věnoval procházkám po okolí. Jednoho dne při svých oblíbených toulkách ho nohy donesly až k zapomenutému kameni. Zpočátku to byl jen obyčejný kámen, ale zvědavost mu nedala a veden podivnými pocity začal kámen důkladněji zkoumat. Opatrně odhrabal z kamene napadané listí a prach, který se za ta léta usadil. Otrhal i hustou trávu, která kolem kamene rostla, aby rozpoznal každou jeho část. Teprve po delším úsilí se mu podařilo kámen zcela očistit. S údivem na něj hleděl a nevěřil svým očím. Když byl kámen očištěn a poodstoupil od něj, teprve pak bylo možné vidět, že vlastně není kulatý, ale jeho obvod je osekán do mnoha rovných kratších ploch. Na kameni byly vytesány různé znaky a symboly, které nebyly dřív viditelné a teprve po očištění je bylo možné spatřit. Některé symboly vypadaly známé, jiné měly tvar zvířat, ale některé viděl zcela poprvé. Dlouho pak nad kamenem stál a přemýšlel, snažil se zjistit, co asi mohou znamenat, ale na nic nepřišel. Když se po setmění vrátil zpět, svěřil se o svém nálezu pánovi zámku a dlouho do noci pak rozebírali celou záležitost. Pán ho přitom také zasvětil do zkazek, které se kdysi dávno mezi lidem povídali a prozradil mu, že zde v dobách minulých bývalo keltské tvrziště. Dlouho se spolu se nad touto záhadou zamýšleli, na nic však nepřišli, až k ránu toho nechali a šli spát.
Na celou záležitost se potom opět zapomnělo, ale jen do té doby, než se později jeden obchodník ze vsi Chalupy vrátil z dlouhé cesty po světě. Nikdo neví, jak a kde, ale během svých obchodních cest se dostal na místa a mezi lidi, kteří ještě znali staré keltské zvyky. Dlouho mezi nimi pobýval, mnohému se od nich přiučil a také ho zasvětili do tajemství symbolů. Když se pak po čase vrátil zpět domů, vzpomněl si na pověst a onen tajemný kámen u zámku na Krudumu. Vydal se do těchto míst a začal kámen důkladně zkoumat. Mezi lidem ze širokého okolí se to velmi rychle rozneslo, seběhli se a zvědavě ho sledovali, co se bude dít. Každý netrpělivě čekal, co se z toho vyklube. Nikoho si nevšímal a stále jen pátral a pátral, ale dlouho se nic nedělo. Zvědavce to pak přestalo bavit a vrátili se ke své každodenní práci, od které tak rychle utekli. Trvalo to ještě dlouhý čas, než jednoho dne přiběhl obchodník s velice dychtivým a zářivým výrazem ve tváři domů. Začal rychle shánět různé nářadí, a pak, aniž by komukoliv odpověděl na zvědavé otázky, vyrazil zpět ke Krudumu. Nikdo z jeho blízkých, ani z ostatních lidí nevěděl, kde byl a co vlastně hledal, ale když se vrátil, nesl na zádech velký vak. Když jej potom rozbalil před zvědavými a překvapenými sousedy, ti nevěřili svým očím. Před jejich zraky zářilo velké bohatství, různé zlaté a stříbrné předměty, drahokamy a další vzácné věci, který za celý svůj život neviděli. Jen krátce k nim promluvil. ?Tam toho bylo, vzal jsem si jen tolik, kolik jsem unesl, to mi úplně stačí. Z tohoto budu do smrti spokojeně živ. A i kdybych chtěl vzít všechno, potřeboval bych najednou takové množství potahů, že bych je stejně v kraji nikde nesehnal?. Seběhl se dav udivených sousedů. Všichni okamžitě projevili velký zájem o jeho činnost a začali vyzvídat, kde zbytek pokladu zůstal. Aby trochu potěšil zvídavé a dychtivé sousedy, stroze pronesl. ?Pokud chcete poklad najít, tak se sami učte zvykům svých předků,? a odmítal jim povědět přesné místo, kde je poklad ukrytý. Při každém rozhovoru však neopomněl zdůraznit, jak velké bohatství ještě v podzemí zůstalo. Za nějaký čas se s celou rodinou odstěhoval do velkého města. Koupil dům a pozemek a i nadále se věnoval obchodování. Kolem Krudumu ale nastal velký zmatek. Celá příhoda se pochopitelně velmi rychle rozkřikla po celém Císařském lese a širokém okolí. Ohromné množství lidí se hrnulo ke keltskému kameni a snažilo rozluštit staré symboly a přečíst, jaké poselství to vlastně Keltové do kamene vytesali. Protože však keltské znaky nikdo číst neuměl, tak na nic nepřišli. Přesto se davy nadšenců vrhaly na kopec a zkoušely své štěstí kopáním na všech možných i nemožných místech. Když už to trvalo dosti dlouho, pán zámku se velmi rozzlobil, kámen nechal vykopat a ukrýt. Schoval jej tak důkladně, že jej již nikdo nikdy nespatřil. Jedno bylo jisté, nikdy nebyl tajemný kámen z Krudumu odvezen. Čas od času se objevily hlášky, že se keltský kámen zase někde objevil, což ihned vyvolalo vlnu nadšených hledačů bájného pokladu. Pak se ukázalo, že to byly jen plané řeči, takže jak starý keltský kámen, tak i poklad čeká na dalšího objevitele. Ale i kdyby někdo bájný kámen našel, bude umět tajemné znaky našich předků rozluštit?