Pro mnohé to může být pouze obyčejný a zalesněný kopec, jakých je v okolí spousty. Nachází se v Karlovarském kraji mezi městy Sokolov a Horní Slavkov, při severní hranici chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Na novějších mapách je popisovaný jako Chrudim, výrazná žulová hora vysoká 838 m.n.m. V její vrcholné části se nacházejí tři oddělené vyvýšeniny, které jsou uspořádané zhruba do rovnostranného trojúhelníku od sebe vzdálené asi 500 m. Přijatelné přístupové cesty vedou od obce Hrušková a od zaniklé obce Milíře, tj. ze západní až jižní strany. Těm, kteří dávají přednost náročnějším výstupům doporučuji stranu severní až východní od Horního Slavkova.
A vám, kteří si libujete v nejnáročnějších výstupech, doporučuji stranu severní, naproti ostatkům kostela sv. Mikuláše, přes močál do strmého kopce plného balvanů, rozvalin, padlých stromů a dalších utajených překážek, které se náhle objeví na vaší cestě necestě vzhůru. Ne, nebojte, není to zas tak hrozné, před několika lety pokořil tajemnou horu i můj 8 letý syn, ?Dosáhl cíle??!, ale ?? stojí to za to, dobrý očistec. ?A ty chvíle zde potom prožité.?
Slavkovský hvozd je místo přímo kouzelné, rozkládá se zde velmi členitá a rozmanitá krajina plná hlubokých lesů a širých pastvin. Nespočet jezírek, vřesovišť, tůní a léčivých pramenů, hory a kopce plné nerostného bohatství. Celý zdejší kraj byl a stále je velice známý svou hornickou činností, již v době bronzové zde pravěký lid nacházel a těžil základní suroviny pro výrobu nástrojů a ozdob z bronzu. Měď a cín se nacházeli poměrně blízko sebe, což nebývalo častým jevem. Postupem času zde lidé různých období nacházeli zlato, stříbro, různé polodrahokamy, (ze zápisů je známo, že se zde dobýval ametyst) , wolfram, v neposlední řadě uran, hnědé uhlí a pro zdejší sklárny byl potřebný živec, i ten můžeme přičíst k nerostným pokladům zdejšího kraje. Kvalita těchto surovin byla velmi dobrá, ale nejdříve bylo nutné tyto vzácné suroviny vydolovat, vyrvat je z lůna skal a hlubin země. Jenže matička Zem se velmi nerada poddává potřebám lidského pokolení, nerada vidí, jak jí lidé berou její vzácné poklady bez pokory a úcty. Často se urputně bránila, otřásala se a hrozila, když se zdejší horníci pokoušeli odkrývat a dolovat suroviny své obživy. Hornická práce byla od pradávna přetěžká a velmi nebezpečná, vykonávali jí jen ti nejhouževnatější. Zdejší život navíc ztěžovalo drsnější podnebí, docházelo zde k mnoha událostem, které si lidé jen těžko dokázali vysvětlit. Začaly se objevovat prapodivné příběhy, které si lidé předávali z pokolení na pokolení.
pohled na Krudum z hory Rozhledy
pohled na Krudum ze Sv. Mikuláše
Když se nyní podíváme pod pokličku kotle těchto událostí a zajímáte se trochu více o zdejší kraj, jeho historii a s ním spojené pověsti, tak se před vámi začne rozprostírat tajuplná hora, která je opředená mnoha legendami a pověstmi, jejíž význam pro celý zdejší kraj je tak velký, že se nedá pominout. Celá tato oblast v okolí Horního Slavkova, Krásna a Lokte je s touto mystickou horou a jejím okolím velice úzce spjata. Původní obyvatelstvo si vyprávělo mnoho bájí, jejichž původ je velmi starý, některé sahají svými kořeny hluboko do středověku, ale i dále. Námětem bylo velké množství historických a sociálních událostí, mnoho pověstí se vztahuje k říši zvířat, lidé svým vyprávěním oživili dějiny, kouzelnou krajinu s podivuhodnými nadpřirozenými bytostmi. Moc nad horami, skalami a podzemím přisoudili trpaslíkům a permonům. Ohři a tůně zabydlili vodníky a překrásnými vílami, jež svými půvaby okouzlily nejednoho pozemského mládence. V temných hvozdech a močálech spatřovali rejdiště čertů, divoženek, bludiček a potměšilých hejkalů. O všech těchto bájných stvořeních, ale také o zlých rytířích, tajuplných Benátčanech, hoře Krudum a úžasných pokladech si vyprávěly celé generace.
O Krudumu se např. říká, že má zelenou hlavu (les), stříbrné srdce (stříbrná ruda) a zlatou patu (v bažinách na úpatí se kdysi rýžovalo zlato).
Je mnoho pověstí, které bych vám mohl vyprávět, a které si v dávných dobách vyprávěl celý zdejší kraj, pozvolna se k nim dostaneme. Je však jedna, kterou znali široko daleko za jeho hranicemi. Je to pověst o Mikulášovi, který počátkem prosince roznáší dárky.
( Vzpomněl jsem si na jednu zvláštní spojitost, kterou jsem kdysi četl a velmi mně zaujala. Jedno z Odinových jmen je Oski, což znamená něco podobného jako ? ten, který plní přání.? Odin ? Wotan, je nejvyšší severský a germánský bůh života i smrti, bůh bouří a válek, ale také bůh moudrosti, magie, léčitelství, patron básníků, ochránce setby a ohnišť. - Slavení svátku Mikuláše 6. prosince vychází z velmi starých zvyklostí. V chladu a temnotě noci opouští Mikuláš oděn v plášti a čepici a opíraje se o svou dlouhou hůl zasněžený les, aby obdarovával hodné a trestal neposlušné děti. Mnohé z prastarých rituálů, obyčejů a zvyků bylo před dlouhým časem převzato křesťanskou církví. Pohanští hrdinové a bohové byli nahrazeni křesťanskými svatými. A tak sv. Mikuláš neboli Nikolaus může nebo má velmi blízko k Odinovi či Wotanovi.)
Od Plzně do Chomutova lidé říkávali svým dětem: ? Když budeš hodný, přijde Mikuláš z Krudumu a přinese ti nějaký pěkný dárek, ale jestli budeš zlobit, tak si tě na Krudum odnese.? Tradovalo se, že stařík má svůj domov na této hoře a odtud roznáší své dary. Často ani nevěděli, kde se tajemný a záhadný Krudum nachází. Tato legenda je velmi propojena se zaniklým kostelem sv. Mikuláše, který ve středověku stával na úpatí hory, na křižovatce cest mezi Hruškovou, Třídomím a Nadlesím, a ke kterému se váže také mnoho legend. V současné době se kostel sv. Mikuláše těší zájmu archeologů.
kostel sv. Mikuláše
Doba osídlení oblasti kolem Krudumu není přesně známa, skromné zmínky a nálezy archeologů, které byly v okolí nalezeny, si můžete přečíst v odborných publikacích, např. ?Pravěk Karlovarska a Sokolovska? nebo ?Karlovarsko ? vlastivědný sborník,? ale stále zůstává faktem, že celá tato oblast, vzhledem k hustému zalesnění nebyla dosud archeologicky prozkoumána. Je však pravděpodobné, ale neprokázané, že i tuto oblast navštívili - Keltové, Markomané, Langobardi - , kteří v místních potocích rýžovali cín a jiné kovy. To nám mohou naznačovat názvy na starých mapách a zápisech "In Sejfem," nebo "Verseifen."
Samotný starý název hory nám naznačuje keltské pojmenování , neboť v první části složeniny jména je možné spatřovat původní keltské crum ? okrouhlý, kulatý (dodnes se objevuje v mnoha místních názvech v západní Evropě ve zkomolené podobě krom). Druhá část je přídomek v keltských jazycích velmi častý dum, dun ve významu pevnost (množství českých Týnů má stejný původ). Obsah názvu této složeniny tedy znamenal ?Okrouhlá pevnost.?
Mnozí badatelé se domnívají, že základy bývalého kostela sv.Mikuláše stojí na místě keltského Wallburgu, který měl být možná strážním bodem (Wachturm), zajišťujícím transport soli z Bavorska. Již odpradávna území kolem Slavkova zajišťovalo svojí potřebu soli ze solných dolů z bavorského Reichenhalle. Již odpradávna území kolem Slavkova zajišťovalo svojí potřebu soli ze solných dolů z bavorského Reichenhalle. Transport soli procházel přes Norimberk, Cheb, podle Ohře (v keltském jazyce Agara ? hbitá, rychlá) a dále mezi vrchy Krudum a Spálený do Slavkova a dále přes Kadaň a Žatec do Prahy. Tuto cestu potvrzuje dopis papeže Klementa VI. z Avignonu, který v něm ukládá biskupu Basilejskému, jak má býti na této cestě pečováno o posly. Tato cesta je znovu uváděna v knize "Ein nutzliches reisebuchlin" vydané v Augsburku 1563. Solná cesta byla známa ještě za třicetileté války. Pravděpodobně zde procházela hranice Chebského území, nežli toto připadlo Království českému. Ještě v minulém století bylo známo jak v Hruškové, tak i v Třídomí, že zde byly celnice. Jednomu domu se dokonce říkalo U celníka (bei Zollner).
Jestli na vrcholu hory, anebo v jejím okolí stávala nějaká stavba, hrad, hradiště, či pevnost však nelze doložit. Možné to je a mnoho pověstí nám to naznačuje. Plocha na jednom z vrcholů je dosti velká a rovná, mohla to být dokonce akropole většího hradiště, které se rozprostíralo mezi třemi vrcholy. I když v současné době je tento prostor poněkud propadlý, dokážu si zde živě představit rozsáhlé hradiště. Je také známo, že na nejvýchodnějším vrcholu býval kdysi kámen s otvorem, do kterého se ve válečných dobách, v případě napadení, vztyčila takzvaná poplašná tyč. Byla to smrková kláda s železným košem, do kterého se vložilo chrastí, a to se pak zapálilo a dávalo se tím varovné znamení do kraje.
další pohled na Krudum
Na tomto vrcholu také stála Kempfova rozhledna, která byla slavnostně otevřena 11. 9. 1932 a stala se jednou z nejoblíbenějších v kraji. Po druhé světové válce však její význam upadal, přestala být udržována, až v sedmdesátých letech zanikla úplně. Dnes z ní nenajdete prakticky nic. Vypadá to, že místo krásné rozhledny bude dominantu našeho kraje hyzdit šedesátimetrová ocelová obluda Českého telekomunikačního úřadu.
foto rozhledny a trosek
Na západnějším z vrcholů můžete najít pozoruhodný kamenný patník, nazývaný místními lidmi Francouzský kámen. Tento název pravděpodobně vznikl podle zkratky ? Fr ? na nápisu, který je na něm vytesán: "Reg Imp Fr pmo 1808". Ono tajemné ? Fr ? ale neznamená Francii, ale Františka I., za jehož vlády ho sem umístili císařští zeměměřiči (kteří byli pravděpodobně italského původu), když vyměřovali vojenské mapy západního, českého pohraničí pro rakouský štáb před nadcházející válkou s napoleonskou Francií.
francouzské kameny
Mnohé z toho, co jsem zde napsal, pochází ze starých dokumentů, spisů, legend a pověstí, které se dochovali a různými cestami byli a jsou předávány dál. Odborná pojednání, ale i domněnky různých badatelů z různých dob, které se prozatím nepodařilo potvrdit. Mnohé jsou jen mé poznatky nebo představy, nikoho nepřesvědčuji, že jsou podložené či nikoliv, nerad říkám něco jako zaručenou pravdu. Vše je relativní, různé názory nám rozšiřují obzory a obohacují nás, ale pravdu si musí najít každý sám. Každá legenda má svůj základ, vznikla nám za neznámých podmínek, postupem času se obalovala a košatěla, takže mnohdy z běžné události se vykouzlil tajemný příběh. Můžeme jen debatovat, co je pravdivé a co smyšlené. Možná sami budeme někdy legendou.
Pokud vyšplháte jakoukoliv cestou na Krudum, jděte po prohlídce Francouzského kamene stále dál. Asi po 200 metrech přijdete na skalku, ze které je nádherný výhled do kraje. Spatříte okouzlující panoramu se všemi políčky,domky, statky, lesy a kopci, vzpomeňte a představte si všechna ta vyprávění, které jste o této tajemné hoře a jejím okolí slyšeli a četli, potom pochopíte, proč mnoho legend mluví o hradě vystavěném zde na vrcholu Krudumu.
.jpg)
pohledy z Krudumu
noční pohled z Krudumu
Přikládám i vědecké pojevnání o hoře Krudum a okolí jehož autorem je Bc. Petr Hereit / Západočeské muzeum Plzeň
Krudum v pravěku a raném středověku
Hora Krudum (nově na mapách počeštěno na Chrudim, 838 m n. m.) leží při severní hranici chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Vzhledem k okolnosti, že okolí je zalesněno, zůstávala tato oblast stranou zájmu archeologů. V minulosti se objevily názory německých badatelů, kteří kladli na vrchol Krudumu keltské nebo langobargské hradiště, ale tyto úvahy lze zařadit pouze mezi zbožná přání. Co lze však říci o osídlení v pravěku v oblasti Krudumu či šířeji o oblasti Slavkovského lesa. Mnoho ne, přes to se ani této oblasti pravěký člověk nevyhýbal. Již v paleolitu, starší době kamenné, byla oblast horního Poohří osídlena předchůdcem dnešního typu člověka. Nejstarší kamenné nástroje, které dokládají pobyt lidí neandertálského typu lze zařadit mezi levalloisko-mousterienské industrie (cca 230 - 100 tisíc let př. n. l.). Rozmach v osídlení nastává v období mezolitu (střední doba kamenná, 8000 - 6000 let př. n. l.), kdy podél Ohře vzniká relativně husté osídlení, jak nám dokládají nálezy drobných kamenný nálezů. Nejznámější lokalitou jsou Tašovice u Karlových Varů. Následující období neolitu (mladší doba kamenná, druhá polovina 6. - 5. tisíciletí př.n.l.) je spojeno s velkou změnou ve společenském vývoji, když došlo k přechodu k pěstování obilí, postupné domestikaci zvířat a s tím spojenou výrobou keramických nádob, broušených kamenných nástrojů a tkanin. To vše vedlo i ke změně společenských vztahů. Nálezy z tohoto, ale i následujících období lze nalézt především v oblastech s úrodnou zemědělskou půdou. V našem regionu není nálezů z tohoto období mnoho, přesto jsou ale dokladem přítomnosti člověka. Především to jsou nálezy keramiky z Tašovic a Drahovic a další ojedinělé nálezy broušených kamenných nástrojů. Pro oblast Slavkovského lesa je důležitý nález zlomku okraje tzv. vypíchané kultury období neolitu z Lázní Kynžvart a ojedinělý nález kamenného nástroje v blízkosti kláštera v Teplé. Z následujících etap vývoje jsou nálezy velmi ojedinělé a některá vývoje nejsou doloženy vůbec. Z období eneolitu (pozdní doby kamenné, 4000 - 2200 př. n. l.) známe několik nálezů z Chebska, kde nejzajímavější je nález džbánečku kultury se zvoncovitými nálezy z Jindřichova. Z období starší a střední doby bronzové (2200 - 1300 př. n. l.) máme pouze nález bronzové sekerky z Chebu. Jinak je tomu však u jiných oblastí republiky, kde nalézáme bohaté stopy po osídlení. Nejinak je tomu i v oblasti severozápadních Čech, které jsou bohatě osídlené v obou obdobích. A právě toto husté osídlení v době bronzové v celých severozápadních Čechách nás přivádí na myšlenku, zda v této době již nebyly využívány zdroje cínové rudy v Podkrušnohoří a Slavkovském lese při výrobě bronzových předmětů (jak šperků, tak i nástrojů a zbraní). Krušné hory v oblasti Krupky, Cínovce, Perninku, Horní Blatné a Nejdku a na saské straně u Zinnwaldu, skrývají významná ložiska cínové rudy. Stejně tak i oblast kolem Horního Slavkova. A nejen cínu, ale i mědi. Připovrchové části cínových ložisek v naší oblasti jsou na obsahy mědi velmi bohaté. V minulosti i současnosti se vyskytovali názory spojující rozvoj osídlení v době bronzové s využitím těchto rud, ať už v Krušných horách nebo Slavkovském lese. Pro taková tvrzení však nemáme žádné přímé důkazy a v oblastech, kde se vyskytují cínové rudy nám schází i jakékoliv jiné doklady pro pobyt člověka v oněch místech. To se týká především Slavkovského lesa, ale i oblasti s cínovou rudou v Krušných horách leží na periférii osídlené oblasti. Z oblasti na jih od Krudumu již máme alespoň jeden doklad, který by svědčil pro těžbu cínové rudy v době na přelomu starší a střední doby bronzové. Tím dokladem je hradiště na vrchu Chlumu na Tachovsku (k.ú. Darmyšl), které sice leží na okraji pravěkého osídlení a v zemědělsky nevýhodné oblasti, ale v bezprostředním sousedství hradiště, v Merholezské kotlině, se nachází rozsypové ložisko cínovce (kassiteritu) a navíc je lokalita vzdálena pouze 13 km od ložisek mědi u Mutěnína a Svržna. V mladší době bronzové (1300 - 750 př.n.l.) osídlení horního Poohří zaznamenává nápadný rozmach hustoty a intenzity. Z této doby máme zde zachovány pozůstatky sídlišť, žárových pohřebišť i hradišť. Osídlení se sice soustřeďuje především v klimaticky nejvhodnější Chebské pánvi, ale stopy po osídlení nacházíme dále podél Ohře až ke Kadaňsku, kde začíná opět velmi bohatě doložené osídlení severozápadních Čech. V povodí Ohře bylo vybudováno několik opevněných hradišť (Kolová, Velichov a d.). Z dalších lokalit jmenujme alespoň žárové pohřebiště v Žírovicích (okres Cheb), sídliště v Jakubově (okres Karlovy Vary), nález dvou bronzových srpů v Mariánských Lázních a pod. A zde již lze uvažovat o skutečnosti, že lidé tohoto období si všimli povrchových výchozů cínových a dalších rud a této skutečnosti využili. Chybí nám sice přímé doklady, ale ty mohly být zničeny středověkou těžbou. Po roce 750 př. n. l. nástupem doby železné osídlení v našem regionu opět velmi řídne a kromě ojedinělých nálezů z Chebska je to především pohřebiště Sovoluskách na jihovýchodě okresu Karlovy Vary a další nálezy z lokalit v povodí Střely. Stejně zlomkovité jsou nálezy z dalších období, doby laténské (450 - 0 př. n. l.), doby římské a doby stěhování národů (0 - cca 550 n. l.). Jsou to ojedinělé nálezy, např. keltská mince z Chebu, ojedinělý střep z Jírova v Doupovských horách, nebo římské mince z Lokte. Otázkou zůstává funkce hradiště Vladař u Žlutic, ze kterého známe několik laténských nálezů. A tak rozvoj osídlení opět nastává až v raném středověku. A to je již spojeno i těžbou cínové rudy a postupem doby i dalších rud. Prvním věrohodným dokladem o těžbě cínovce je zpráva cordóbského obchodníka Ibráhima ibn Jakúba z let 965 - 966. Jím uváděny cín pocházel z největší pravděpodobností z rýžovišť v povodí Teplé a toků stékajících z cínonosných terénů ve východní části Krušných hor. Ačkoliv města v okolí jako Horní Slavkov, Krásno, Čistá jsou v písemných pramenech poprvé zmiňovány ve 14. století, lze však říci, že souvislé osídlování začalo již ve století předešlém. Rozvoj osídlení ve 13. století již také přímo souvisí s nálezy při severní straně paty Krudumu. Zde stál již roku 1253 kostel svatého Mikuláše. Za jeho torzo jsou považovány zbytky zdí 150 m východně od rozcestí Hrušková - Třídomí a Hrušková - Nadlesí. V současné době se kostel stal místem archeologického výzkumu. Blíže k rozcestí se podařilo objevit výrazný kruhový pahorek, k němuž se na jihovýchodě a jihu přimykal příkop o hloubce až 4 m. O tomto objektu můžeme říci, že vzhledem k poloze u křižovatky cest, mu lze přisoudit roli celnice tvrzištního charakteru. Je známo, že v Hruškové byla celnice ležící na významné cestě. Až do třicetileté války se po této cestě dopravovala sůl z Reichenhalle v Bavorsku přes Cheb, Vítkov a Hruškovou do Horního Slavkova. Tato cesta pak pokračovala do Bečova, Žlutic a Prahy.
A tak lze ve 13. a 14. století sledovat plně osídlenou krajinu kolem hory Krudum a díky cínu i velmi významnou.