Velká druidská expedice

? 19. jsem vstal docela brzo a už se těšil na výlet. Batoh měl na začátku kolem 16 kg, tak se to ještě dalo. 6:30 ? už stojím u nás na nádraží a vyhlížím vlak, kterým se dostanu do Přerova, kde máme sraz.Výborně, jede načas. Je 6:50 a potkávám Romana na nádraží, kupuju lístek a čekáme na Honzu s Jirkou, kteří jedou až z Mikulova. Jejich má být v Přerově přesně v 7:00 ? což se neděje. Takže potom nestihneme přípoj do Prahy. Vlak má zpoždění 15 min. takže sme štěstím bez sebe, ale co se dá dělat. Jedeme do Prahy vlakem v 8:06, na hl. nádraží sme před jedenáctou. No pak hurá na Smíchov, vystupujem a nejde ani moc rychle a před nádražím je autobus co nás má dovist do Zbraslavi. Nasedáme a už se vezem. Zme na Zbraslavském námestí a typujeme kerou ulicí pudem. Rozhodly sme se pro tu správnou, nejsou žádné potíže a přecházíme most přes Vltavu. Zastavuju se na druhé straně, abych udělal první foto našeho výletu. Tak dávám foťák do kapsy a cítím, že na mě spadla kapka. To snad ne. Sme na druhé straně neuděláme ani pár kroků a během 30 ?ti sekund se mimořádně silně rozprší a nechce přestat. My taky mimořádně rychle vytahujeme pláštěnky a za silného deště se vydáváme na cestu. Jsme asi někde ve 1/3 cesty Břežňanským údolím a odbočujeme na závist, nalázáme turistickou stezku a jdeme po ní. Pomalu přestává pršet. Škrábeme se nahoru a potkáváme celkem milé lidi, jsou místní. Okamžitě poznávají, že nejsme místní, ale Moraváci. Ještě asi 5 minut hovoříme a pak pokračujeme dál. Je před námi křižovatka a my nevíme, kde se dát. Nakonec deme dobrým směrem, ale po špatné cestě. Místo toho, abych šli někde. Jdeme pocestě, která se táhne nesmírně daleko. Cesta je úplně zabahněná, po valech, branách zatím ani památky. Šli sem tak 5-7 km navíc. Došli jsme na asfaltovou cestu, kerá spojuje Dolní Břežany a Lhotu. Až sme přišli na to, kde sme jsme se rozhodly, že najdeme místní obchod. Po zeptání se dovídáme, že je tu jenom benzinka, takže nakupujeme jídlo a svačina na lavičce u benzínky je opět přerušena deštěm. Rozhodly sme se, že půjdeme do vesnice Lhoty a z ní pak cestou na hradiště z druhé strany. Jsme ve Lhotě a u hospody zastavuje, aby sme zmapovaly situaci. Při odchodu mi při nasazování praskl jistící pruh na batohu, takže komplikace. Dá se s tím chodit, ale pak by se batoh moh poškodit. Naštěstí má Honza šití s lepší nití. Po komplikaci vyrážíme dál a nachází cestu. Po mnoha ůtrapách co nás první den potkaly to je supr. Zme v předhradí, procházíme závistí a obdivujeme se mohutnosti valů příkopů a toho všeho. Došli jsme k altánu. Dělám pár fotek. Prozkoumáváme trochu okolí a asi 0,5 km jižněji táboříme. Je to tu jednoslovně nádherné, skoro samé duby? su naprosto unešené. Večer se procházím ještě trochu po okolí, zdá se mi, že sem viděl skřítka a že nás pak pozoroval u stanů. Nechávám si to pro sebe a jdu zpět ke stanům.?

?Stáváme relativně brzo a po malé snídani deme pomalu cestou na protější Šance. Naštěstí neprší. Škrábeme se do svahu Šancí. To je kopec aspoň! Sme navrchu. Obdivujeme příkop před obří hradbou. Procházíme se ve vnitřním prostoru a jdeme po celé délce hradeb. Objevujeme nádherný skalní ostroh, keré čouhá skopca. Děláme fotky. Paradní místo. Po půlhodině deme dál. Docházíme až k bráně. Sestupujeme a sme asi na severozápad od Šancí a sme v nějaké vesnici, ani nevíme jak se jmenuje. Po radě dedečka se dostáváme na náves a v místní Jednotě si kupujeme něco na oběd. Po jídle se zase vracíme na kopec a deme po druhé polovině valů. Sme tam kde sme vešli a deme hledat místo, které jsme si všimli, že by bylo dobré na tábořiště. Stavíme stany kolem devatenácté. Jíme něco málo ze tásob a hrajem karty. Usínám s dobrým pocitem??

?Ze Šancí utíkáme zase do Zbraslavi na autobus, co nás má odvíst na Smíchov. Vystupujeme tam a hledáme metro, kerym přijedeme na nádraží na Knížecí. Nebloudíme takže je to dobrý. Čekáme na nádraží asi půl hodiny a už jedem autobusem směr Zvíkovské Podhradí. Přestupujeme v Písku. Přijíždíme tam akorát pár minut po tym, co nás měl odvízt spoj Na Zvíkov. Čekáme až skoro do dvou hodin, pak teprv jedem. Vystupujeme na Zvíkově. Ani mi to tu nepřipadá jako v podhradí. Přicházíme k turistickým mapám, jedna stará a jedna nová. Hledáme na ní obravy hroby ? čtyřúhelníková svatyně asi 7km po cestě od Zvíkova na Kučeř. Rozhodujeme, že první deme na hrad. Je to asi 1km. Na hradě fotíme Markomanku. Chvilku posedíme a pak hurá na Obrovy hroby. Vycházíme z dědiny. Je to dál, než se zdá. Sme asi na pátém kilometru. Už přicházíme do lesnatější oblasti, kde by to mohlo být. Naneštěstí přesná pozice byla na každé mapě jiná a každý si pamatoval tu jinou. Jdeme eště asi kilometr na sever, po chvilkách beznaděje, že to najdem, odcházíme zpátky. Táboříme kousek od cesty na hranici pole, začíná pršet. Říkáme si, že horší to bude zítra ráno, až budeme muset jít tu dálku zpátky na bus.?

?Ráno hrozně prší a nechce přestat. Balíme stany v mokru a spěcháme na 7 km vzdálenou zastávku. Ještě, že mám velkou vojenskou pláštěnku, kerá zakryje mě aj batoh, takže mám všechno suchý. Stíháme to, ušli sme to za 3 hodiny. Máme eště čas, než to pojede, tak se du s romanem mrknout na ty mapy kde sme odbočili špatně. Na jedné je odbočka k hrobům jako obyčejná cesta, na druhé je to na křižovatce, kerou sme marně hledali. Kupujeme si jízdenku do Písku, tady nás Jirka opouští a jede stopem za svou sestrou. Dál pokračujem ve třech. Čekáme ještě asi 2 hodiny na spoj do Budějovic a z Budějovic jedem motorákem na Třísov. Zatím sem tam poprchá, ale jak jsme na místě tak vydatně prší a rozhodně nechce přestat. Nasazujeme opět pláštěny a jdeme na oppidum, které je pár kroků od vlakové zastávky. Je tu naučná stezka. Procházíme skrz oppidum a docházíme do ůdolí, kde je na kopci zřícenina hradu. Deme tam a přemýšlíme esi tam bude nějaky dobry místo na přenocování. Není. Zem je tak mokrá a pořád prší, takže se ani nehodí stavět stan. Po dohodě jdeme do místní hospody, kde si dáme guláš a pivo a sedíme až do půl jedenácté večer a rozhodnutí spat ve vlakové zastávce ? ani ne zastávka jako budka. Zevnitř je celá počmáraná a v horším stavu, ale nic jinšího nám nezbývá. Rozdělujeme si hlídky, na mě vychází ta poslední, Honza první a Roman po něm. Na tu chvilku ani nevytahujeme spacáky, tak se krčím na rozpadlé lavičce. Roman taky. Honza pořád chodí, aby neusl. Pohybuju se někde mezi stavem sezení a bdění, vůbec nespím. Je zima. Nemůžu už ani sedět pročítáme s Jankem jízdní řád a zjišťujeme že bysme mohly jet vlakem o čtvrt na pět.?

?V jízdním řádu se píše, že vlak zastaví pouze na zamávání, tak během příjezdu máváme jak o život, aby si nás všim. Kupujeme jízdenky do Budějovic.tady chvilku odpočíváme konečně trochu v teple a zjišťujeme jak dál do Kounova. Díki protipovodňovému cvičení musíme prahu celou objet, takže budeme v Kounově asi kolem druhé hodiny. Cestu na sever provází zpoždění, ale dá se to vydržet. Připadá nám , že už cestujeme celý den, ale je teprve poledne. Připadá mi, že je tak devatenáct hodin. Konečně sme na místě. Rovinu sme poznaly hned a počasí je moudré, neprší a svítí slunce takže supr. Drápeme se na kopec, deme po žluté, ta ale po chvilce skončí a my nevíme kam dál. Naštěstí zme pak v dáli uviděli hájovnu a to už sem věděl, kde sme. A už deme po na naučné stezce. Blížíme se k řadám. Zme na místě, potkáváme pár rodin z dětmi, co si tu vyrazili na hříbky. Je jich tu fakt dost. Moc se mi tu líbí. Kameny mají v sobě sílu. Procházíme kde se dá a všechno zkoumáme, obdivujeme a fotíme. Necháváme zbytek řad nezítřejší ráno, protože budeme mít eště čas až do oběda. Vyrážíme na hradiště, což má být velká svatyně. Velká je opravdu. Procházíme ji a na krajíčku nalátáme dobrá místo k postavení stanů v 3 obrovských buků. Je tu nádherně. Teď to není už tak svatyně, ale posvátný les ? Nemethon. Meditujeme. Nádhera. Stromy tu jsou takové zvláštní, mocné, přátelské a celý les je plný energií a života, je tu úplně cítit ve vzduchu??

?Ráno ještě děkujeme stromům a lesu za azyl a dobrou meditaci v které sme si snimi mohly vykládat a darujeme symbolicky 3 piškoty těm, s kterými zme hovořili. Deme k řadám a zkoumáme ještě kámen Pegas a pak pomalu vyrážíme na vlak. Do Klobuk dorážíme kolem druhé hodiny. Dojdeme až na náves a na křižovatce přemýšlíme kudy. Rozhodly sme se dobře a zachvilku vidíme na kukuřičným polem trčet vršek menhiru. Přicházíme k němu. Cítím velkou energii tohoto místa. Úplně nás obklopuje. Obcházím ho dokola. Je nádherný! Už sem si zvykl na pole energie. Lidí je tady podstatně více, přišli tu rodiny dětmi, páry, nebo jenom samotní. Za půl hodinu sezení se jich tu vystřídalo tak 40 určitě. Je krásně. Chceme spát pod širákem. Večer si ješte vaříme na lyhovém vařiči konzervu a jíme po Třísovské hospodě druhé teplé jídlo. Rozbalujeme si spacáky pár metrů od kamene, potom jedem po druhém meditujeme u kamene. Sem první. Opírám se o kámen zády v místě díry z keré vychází nejvíc energie. Uklidňuju se. Zanedlouho kolem mě vidím plout různé barvy a celé okolí hraje barvami. Skrz záda a celou páteř až k hlavě mi putuje velké množství energie. Cítím velké teplo v té oblasti. Sem čistý. To vše mi trvá necelou půlhodinku. Pak de Roman a Janek a mají velmi podobné pocity a zážitky jako já. Ležíme ve spacácích a díváme se na oblohu je už absolutní tma. Náhle na mě kaplo a pak zase. Trošku nám to zkazilo radost, že nebudeme spat pod širákem, ale už zase ve stanu. Bleskurychle stavíme stany. Zalezem a začíná se silně rozpršívat. Prší celou noc.

    ?Balíme stany opět v dešti a deme na vlak kde čekáme na spoj na Prahu. Po dohodě vypuštíme oppidum u Českých Lhotic kvůli extrémě mokrým stanům. V Kralupech se rozcházíme a Honza jede do Turnova a já s Romanem domů do Přerova. V Přerově sme kolem šesté a já tak tak stíhám vlak domů. Vystupuju u nás na nádraží a tím výlet končí??

DP: Celkový dojem z výletu?
   H:Výlet, nebo spíš vandr, byl obrovsky obohacující, a to nemyslím teď jen to, co jsme viděli, ale hlavně to, co jsme prožili. Bylo úžasné například meditovat pod obrovským bukem ve staré svatyni...


Jaké místo a jak na tebe nejvíc zapůsobilo?
   H:Řekl bych, že asi Závist Šance, a to jak svou monumentalitou, tak i obrovskou pamětí a energií, které tato místa mají.

Co bylo nejnepovedenější?
   H:Kromě toho, že jsme vůbec nenašli Obrovy hroby mi trochu vadil někdy až příliš načasovaný plán, který nám někdy nedovoloval si některá místa patřičně užít.

Závěr?
   H:Řada silných zážitků, které stojí za zopakování. Jestli se mi podaří udělat si příští rok trochu víc času, určitě pojedu zase.